S příchodem zimy roste v českých domácnostech i na chalupách spotřeba palivového dřeva. Právě v této době se ale opakuje zlozvyk, který může provoz kamen citelně prodražit: před spaním lidé naloží topeniště, omezí přívod vzduchu a nechají dřevo dlouze doutnat. Místo úspory tím často snižují výhřevnost paliva a zvyšují riziko nákladných škod na komíně.
Ve snaze udržet teplo do rána bývá večerní postup podobný. Do kamen putují velká polena a následně se kamna takzvaně přiškrtí. Oheň zeslábne, plamen se změní v pomalé doutnání a spalování přestane probíhat efektivně. Právě v tom je hlavní ekonomický problém. Dřevo potřebuje pro kvalitní hoření dostatek kyslíku a vysokou teplotu. Jakmile se přívod vzduchu omezí, teplota ve spalovací komoře klesá a značná část energie obsažené ve dřevě zůstává nevyužitá.
Podle popisovaného principu je přibližně 80 % tepelné energie dřeva ukryto v plynech, které se při správném hoření mají spálit. Když ale v kamnech chybí kyslík a teplota nestačí, tyto plyny odcházejí komínem bez užitku. Domácnost tak z dražšího palivového dříví nezíská plný výkon a reálná úspora se mění v opačný efekt. Více dřeva se spotřebuje na stejný tepelný komfort a část peněz doslova odchází v kouři.
Ještě nákladnější bývají následky pro samotný komín. Nespálené složky kouře při ochlazení kondenzují a na stěnách vytvářejí dehet, tedy silně hořlavou usazeninu. Právě dlouhé doutnání a omezený přívod vzduchu její vznik výrazně podporují. Pokud teplota spalin v komíně klesá přibližně pod 120 °C, usazování se dále zrychluje. Častým varovným signálem bývá i trvale začouzené a černé sklo kamen.
Vrstva dehtu přitom nepředstavuje jen provozní komplikaci, ale i přímé finanční riziko. Když se později oheň více rozhoří, může dojít k požáru sazí a dehtu. Takový požár podle uvedených údajů dosahuje teplot přes 1 000 °C a může poškodit zdivo komína i ocelové vložky, případně ohrozit střechu. Opravy pak mohou být výrazně dražší než jakákoli domnělá úspora dřeva během několika nocí.
Pro bezpečnější a hospodárnější provoz se proto doporučuje nechat poslední večerní dávku dřeva dohořet na plném přívodu vzduchu až na žhavé uhlíky. Teprve ve chvíli, kdy zmizí plameny a v topeništi zůstane sálavý žár, lze přívod vzduchu uzavřít. Kamna tak dál předávají teplo do místnosti, aniž by se podporovalo neefektivní doutnání a zanášení komína.
Úsporu paliva může přinést i správné roztápění. Jako účinnější postup se uvádí takzvaná švýcarská metoda, při níž se největší polena skládají dospod, nad ně menší kusy a navrch jemné třísky s podpalovačem. Oheň se zapaluje shora při maximálně otevřeném přívodu vzduchu. Plamen pak postupuje dolů a plyny ze spodních vrstev procházejí přes horkou část ohně, kde se mohou lépe spálit. Výsledkem bývá vyšší využití energie ze dřeva, méně kouře i menší zátěž pro komín.
V době vyšších nákladů na vytápění tak nejde jen o otázku komfortu nebo zvyku. Správný způsob topení rozhoduje o tom, kolik domácnost skutečně zaplatí za dřevo, jak často bude řešit čištění komína a zda se vyhne škodám, které mohou výrazně zatížit rodinný rozpočet.
