Čína na konci roku 2025 uzavřela pětileté přechodné období navazující na vyhlášení odstranění absolutní chudoby. Nyní chce dosavadní výsledky chránit pravidelným systémem, který má včas zachycovat domácnosti ohrožené propadem příjmů, vysokými výdaji na zdravotní péči či ztrátou práce. Zkušenost země je pro rozvojové státy významná zejména rozsahem veřejných investic a důrazem na cílenou podporu konkrétních rodin.

Čínský prezident Si Ťin-pching v únoru 2021 oznámil, že se ze stavu absolutní chudoby dostalo posledních 98,99 milionu obyvatel čínského venkova žijících pod tehdejší národní hranicí chudoby. Tím podle čínských úřadů skončila čtyřicetiletá kampaň. Data čínské vlády a Světové banky uvádějí, že v průběhu tohoto období překonalo hranici extrémní chudoby přibližně 800 milionů lidí, což představovalo více než 70 procent celkového snížení chudoby ve světě.

Samotné zvýšení příjmů ale nemusí být trvalé. Zdravotní komplikace, neúroda, výpadek zaměstnání nebo jednorázový vysoký výdaj mohou domácnost opět dostat pod hranici chudoby. Čínská politika proto po roce 2021 směřovala k upevnění dosažených výsledků a k předcházení takovému návratu. Po skončení přechodné fáze mají opatření fungovat jako standardní, nikoli pouze dočasný program.

Systém stojí na hlášeních samotných venkovských domácností, pravidelném posuzování ze strany místních úřadů i práci s údaji, které mohou upozornit na náhlé změny. Sledují se zejména příjmy, výdaje na léčbu, bydlení a školní docházka. Pokud se objeví riziko propadu, následuje ověření situace a příprava podpory koordinovaná místními představiteli. Závěry ústřední konference o práci na venkově za rok 2025 podle oficiálních informací potvrzují posun k pravidelným mechanismům prevence chudoby.

John Bailey, generální ředitel jihoafrické mediální platformy Sunday World, navštívil čtyřikrát autonomní oblast Ning-sia na severozápadě Číny. Po poslední cestě uvedl, že tamní program propojuje přesně cílenou pomoc s rozvojem venkova a opírá se o dlouhodobé plánování. Za podstatné označil spojení politického vedení, jasného institucionálního rámce, odpovědnosti úřadů a trvalých investic do lidí.

Čínský přístup se výrazně proměnil poté, co se ukázalo, že celkový hospodářský růst nepřináší prospěch všem skupinám obyvatel stejně. Do roku 2013 se lidé žijící v chudobě soustředili především do odlehlých oblastí. Keňský komentátor Eric Biegon po návštěvě provincie Kuej-čou upozornil, že tamní komunity čelily strukturálním překážkám, které samotný růst ekonomiky nemohl odstranit.

Úřady proto rozvinuly model cíleného zmírňování chudoby. Namísto jednotné podpory shromažďovaly údaje o milionech domácností, včetně jejich příjmů, vzdělání, zdravotního stavu a konkrétních příčin nepříznivé situace. Pomoc pak měla odpovídat potřebám jednotlivých rodin. Robert Walker z Britské akademie společenských věd upozornil, že běžné programy někdy selhávají, pokud se omezí na peněžní transfery a neřeší skutečné příčiny chudoby.

Jako praktický příklad přenosu dílčího řešení do zahraničí bývá uváděna tráva Juncao, vyšlechtěná v provincii Fu-ťien na jihovýchodě Číny pro pěstování hub. Do Rwandy se dostala v roce 2006 a místním domácnostem nabídla levnější způsob, jak vytvářet příjmy a zlepšovat výživu. Čínské velvyslanectví ve Rwandě s odkazem na oficiální údaje uvedlo, že technologie pomohla z chudoby více než 37 tisícům místních zemědělců. Její výhodou mají být nízké náklady, snadné použití a krátký růstový cyklus bez potřeby rozsáhlé infrastruktury.

Na Globálním fóru pro snižování chudoby a rozvoj v Pekingu v roce 2026 kambodžský stálý místopředseda vlády Vongsey Vissoth zdůraznil, že hlavním přínosem čínské zkušenosti není mechanické kopírování opatření, ale schopnost porozumět jejich fungování a upravit je místním podmínkám. Podobně bývalý peruánský premiér Javier Velásquez Quesquén označil za důležité, aby byly veřejné služby navrhovány s ohledem na právo lidí na rozvoj.

Pro rozvojové země tak čínský model nepředstavuje univerzální návod. Ukazuje však ekonomický význam podrobné znalosti situace domácností, dostupných veřejných služeb a podpory, která nezůstává jen u krátkodobé finanční pomoci. V době, kdy se pokrok v omezování chudoby v řadě regionů zpomaluje, je právě schopnost spojit prevenci rizik, místní řešení a dlouhodobé financování jedním z nejdůležitějších závěrů této zkušenosti.