Zambijská energetická společnost ZESCO vstoupila do období mimořádného sucha s vysokými dluhy vůči čínským věřitelům. Omezená výroba z vodních elektráren a náklady na splácení úvěrů pak přispěly k rozsáhlým výpadkům proudu, které od roku 2024 citelně zasáhly malé podniky i zemědělce.

Jedním z nich byla farmářka Kanangwa Newlove, která hospodaří na deseti akrech poblíž Lusaky. V říjnu 2025 jí kvůli nedostatku elektřiny nefungovala čerpadla ve vrtech v potřebném rozsahu. Pro provoz farmy potřebovala každých několik dní téměř 8 000 galonů vody, avšak v některých dnech měla k dispozici jen čtyři hodiny dodávky elektřiny. Špenát, salát, hořčice i rajčata bez závlahy a chlazení ztrácely hodnotu; část biozeleniny skončila jako krmivo pro prasata.

Výpadky měly pro podnikání řetězový efekt. Farma nemohla spolehlivě uchovávat sklizeň, omezila chov a porážku zvířat, ztratila část pravidelných odběratelů z místních obchodů a zmenšila obdělávanou plochu. Newlove také nemohla nabírat sezonní pracovníky. Problémem nebyl jen krátký čas dodávky proudu, ale i proměnlivé rozpisy odstávek, podle nichž se obtížně plánovala závlaha, sklizeň a prodej.

ZESCO, která zajišťuje téměř veškeré dodávky elektřiny v zemi, přistoupila k plánovanému omezování spotřeby po suchu v roce 2024. Zambie je silně závislá na vodní energii a nízká hladina vody v přehradách zásadně snížila dostupný výkon. Sucho ale dopadlo na podnik s omezenou finanční rezervou a vysokými závazky.

Úvěr z roku 2011 zatížil státní energetiku

Mezi významné dluhy ZESCO patřil dlouhodobý úvěr v hodnotě téměř 285 milionů dolarů od Industrial and Commercial Bank of China, známé jako ICBC. Smlouva byla uzavřena v roce 2011 a v dalších letech energetická firma přijímala další financování od ICBC i jiných čínských věřitelů. Jako největší státní podnik v zemi tak ZESCO přispívala k celkovému zadlužení Zambie.

Země se v předchozím období po programech oddlužení Světové banky, Mezinárodního měnového fondu a dalších věřitelů soustředila na rozvoj infrastruktury. Financovala elektrická vedení, silnice, stadiony či letiště a mezi roky 2012 a 2015 vydala tři mezinárodní dluhopisy o celkové hodnotě 3 miliard dolarů. Poptávku po financování doplnily čínské banky a firmy, které v Africe rozšiřovaly své aktivity v návaznosti na iniciativu Pás a stezka vyhlášenou v roce 2013.

Dokumenty zveřejněné v rámci projektu China Capital, který koordinovalo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů s 23 mediálními partnery, popisují úlohu londýnské pobočky ICBC při prosazování čínských zájmů v Africe. Projekt vychází ze 4,8 milionu dokumentů včetně úvěrových smluv, interních e-mailů a podkladů k prověřování klientů. Podle citovaných analytiků banka při vymáhání závazků ZESCO postupovala tvrdě, zatímco čínské velvyslanectví v Zambii odmítá tvrzení, že čínské úvěrové praktiky zemi nepřiměřeně zatížily.

ICBC se prezentuje jako komerční banka, zůstává však většinově vlastněná čínským státem. Materiály projektu podle původního zjištění ukazují, že při úvěrových rozhodnutích banka přihlížela i ke strategickým politikám Pekingu. Čínské financování Zambii pomohlo pokrýt část infrastrukturních potřeb, zároveň však zvýšilo její zranitelnost. Zambie se během pandemie covidu-19 stala první africkou zemí, která přestala splácet státní dluh, a následné ozdravování veřejných financí postupuje pomalu.

Případ ZESCO ukazuje, že náklady dluhové krize se neomezují na státní rozpočet a jednání s věřiteli. Pokud zadlužený podnik nedokáže investovat do odolnosti sítě a země čelí klimatickému šoku, promítne se finanční problém až do provozu farem, obchodů a dalších malých firem závislých na stabilní elektřině.