Výběr olivového oleje v obchodě není jen otázkou chuti, ale i peněz. Právě označení na etiketě napoví, zda zákazník kupuje olej získaný přímo z oliv mechanickými postupy, nebo směs s převahou rafinovaného oleje, která může působit hodnotněji, než jaká je její skutečná kvalita.
Nejdůležitější je jediné slovo: panenský. Pokud na lahvi stojí pouze označení olivový olej, nejde podle evropských pravidel o totéž co panenský nebo extra panenský olej. Tato kategorie označuje směs, v níž převažuje rafinovaný olej a menší část tvoří olej panenský. Pro spotřebitele to v praxi znamená rozdíl nejen v chuti a vůni, ale také v tom, zda cena odpovídá skutečné hodnotě výrobku.
Panenské a extra panenské oleje vznikají čistě mechanicky lisováním oliv. Naproti tomu rafinace zahrnuje technologické čištění a úpravy za tepla a chemickými postupy, při nichž olej přichází o část svých vlastností. Výsledný produkt je sice stále olivovým olejem, ale z pohledu kvality i užitné hodnoty jde o jinou kategorii zboží.
U extra panenského oleje jsou pravidla nejpřísnější. Musí splnit nejen chemické parametry, ale i požadavky na chuť a vůni bez vad. Hranice kyselosti je nastavena na 0,8 procenta. Na obalu má být také povinný údaj, že byl olej získaný přímo z oliv a pouze mechanickými postupy. Samotné číslo kyselosti ale ještě nezaručuje vysokou kvalitu, pokud není posuzováno spolu s dalšími laboratorními ukazateli.
Pro trh i domácnosti je podstatné, že samotný nápis extra panenský nemusí být vždy spolehlivou zárukou. Kontroly Státní zemědělské a potravinářské inspekce ukázaly, že při prověrce v roce 2023 nevyhovělo předpisům 14 z 21 vzorků. U deseti z nich šlo podle obalu o extra panenský olej, reálně však patřily do nižší kategorie. Dva vzorky byly dokonce lampantové, tedy takové, které se do běžného maloobchodního prodeje vůbec nehodí a legálně směřují jen do průmyslového zpracování.
Ekonomický motiv je zřejmý. Olivový olej patří mezi dražší potravinářské suroviny a po slabších sezonách jeho cena vzrostla. Čím větší je cenový odstup od běžných rostlinných olejů, tím větší prostor vzniká pro matoucí označování nebo prodej výrobků, které neodpovídají očekávání zákazníka. Pro domácí rozpočty to znamená riziko, že lidé zaplatí cenu blízkou výběrovému produktu, ale odnesou si podstatně levnější směs.
Vedle samotné kategorie se vyplatí sledovat i původ, datum sklizně nebo minimální trvanlivost, typ obalu a jasně uvedeného výrobce. Konkrétní země či oblast původu řekne více než obecné označení směsi olejů z EU a mimo EU. Tmavé sklo nebo plech zase lépe chrání obsah před světlem, které kvalitu oleje zhoršuje. Podezřele nízká cena u velkých balení bez jasně dohledatelného původu pak může být varovným signálem.
Pro spotřebitele tak zůstává etiketa prvním a nejdostupnějším nástrojem, jak omezit riziko špatného nákupu. V době dražších potravin nejde o detail, ale o praktickou ochranu před zbytečným přeplácením za výrobek, jehož skutečné parametry mohou být výrazně slabší, než slibuje přední strana lahve.
