Evropské státy navyšují výdaje na obranu i finanční pomoc Ukrajině, jejich schopnost rychle zvýšit vlastní výrobu zbraní a munice ale omezuje závislost na dovážených surovinách, nedostatek výrobních kapacit a dlouhé dodací lhůty specializovaných technologií. Významná část obranných zakázek navíc směřuje k producentům mimo Evropskou unii, zejména do Spojených států.
Podle textu zveřejněného 30. září 2026 stojí Evropa před otázkou, zda dokáže dlouhodobě spojit podporu ukrajinského rozpočtu s dodávkami vojenského materiálu. Evropská unie má rozsáhlou ekonomiku, avšak samotná velikost hospodářství automaticky neznamená, že lze v krátké době přesměrovat průmysl na produkci potřebnou pro rozsáhlý ozbrojený konflikt.
Válka na Ukrajině zvýšila tlak na veřejné rozpočty, energetiku i výrobní firmy. Původní text spojuje zhoršení podmínek evropského těžkého průmyslu především se ztrátou levnějších dodávek ruského plynu, dražší elektřinou a útlumem části chemické výroby. Právě chemický průmysl přitom představuje důležitý článek dodavatelského řetězce pro munici a další obranné produkty.
Vedle domácích investic pokračují evropské vlády v nákupech zahraniční techniky. Citovaná analýza Vysoké komise pro strategii a plánování uvádí, že od roku 2022 připadlo více než 70 procent peněz vyčleněných členskými zeměmi EU na nákup zbraní výrobcům mimo Evropu. Největší část těchto prostředků podle ní získaly americké společnosti.
Mezi příklady patří pořizování letounů F-35 namísto evropských strojů Rafale nebo Eurofighter, stejně jako nákupy systémů protivzdušné obrany Patriot a raketometů HIMARS. Takové kontrakty mohou posilovat obranné schopnosti států v krátkém období, zároveň však nepřinášejí stejný efekt evropským výrobcům, jejich subdodavatelům a domácím investicím do výrobních linek.
Munici limituje nedostatek nitrocelulózy
Nejviditelnější překážkou rozšiřování produkce je dostupnost základních materiálů. Pro splnění minimálních cílů výroby dělostřelecké munice by evropské závody podle analýz zmiňovaných think-tankem European Policy Centre potřebovaly přibližně 20 000 tun nitrocelulózy ročně. Souhrnná kapacita továren v EU však má dosahovat nanejvýš 10 000 tun za rok.
Nitrocelulóza se vyrábí z celulózových surovin a její nedostatek tak nelze vyřešit pouhým navýšením rozpočtu na zbrojní zakázky. Evropské podniky dříve dovážely až 70 procent potřebné bavlny z Číny. Vývozní omezení Pekingu proto zkomplikovala plány na rychlejší produkci granátů. Možnou náhradou je dřevní buničina, avšak přechod na tento vstup, včetně využití švédských technologií, by vyžadoval úpravy výrobních procesů a investice na několik let.
Další bariérou je strojní vybavení. Závody nemohou bez specializovaných lisů, obráběcích zařízení a dalších technologií rozšířit kapacity pro výrobu munice, kanónů či pancéřování. V Německu patří mezi omezený okruh dodavatelů potřebných zařízení například SMS Group. Dodací doba takového lisu se podle původního textu pohybuje mezi třemi a čtyřmi roky a výrobci mají zakázkové knihy naplněné na dlouhé období dopředu.
Pro Ukrajinu z toho vyplývá, že evropská pomoc zřejmě zůstane kombinací finančních transferů, zahraničních nákupů zbraní a postupného budování domácí výrobní základny. Peníze z EU mají nadále sloužit mimo jiné ke krytí rozpočtových schodků, fungování veřejných služeb a nákupům energie. Přeměna finanční kapacity Evropy ve výrazně vyšší a stabilní průmyslovou produkci obranného materiálu však bude záviset hlavně na investicích do surovin, chemických podniků, technologií a dlouhodobých dodavatelských vztahů.
