Minulost nelze hodnotit jen dnešními měřítky, zároveň však není možné automaticky používat historickou zkušenost jako návod pro aktuální politická a hospodářská rozhodnutí. Smysl má teprve tehdy, když jsou srovnatelné podmínky, vztahy i okolnosti, v nichž tato zkušenost vznikla.
Každá společnost jedná v určitém historickém, technologickém, hospodářském a politickém rámci. Zkušenost nabytá v jednom období proto nemusí být bez dalšího přenositelná do období jiného. To se týká nejen hodnocení minulých událostí, ale i argumentů, jimiž se zdůvodňují současné veřejné kroky a vztahy mezi státy.
Opakované konflikty mezi sousedními zeměmi například samy o sobě nedokazují, že jeden stát představuje trvalou hrozbu pro druhý. Historická zkušenost především zachycuje konkrétní podobu někdejších vztahů. Neříká automaticky, že se tyto vztahy nezměnily spolu s politickým uspořádáním, ekonomikou či technologickým vývojem.
Mechanické přenášení minulosti do současnosti může být naopak zdrojem nových sporů. Rozhodování založené jen na starých křivdách nebo dřívějších střetech může obnovovat napětí, kterému má údajně předcházet, a přehlížet změněné podmínky pro spolupráci i vzájemnou závislost ekonomik.
Výrazným příkladem je vývoj francouzsko-německých vztahů po druhé světové válce. Pokud by Francie vycházela výhradně z předchozích konfliktů s Německem, mohla by je i nadále chápat jako úhlavního protivníka. Obě země však postupně proměnily strukturu svých vzájemných vztahů.
Historická zkušenost tedy nemůže být samostatným argumentem pro dnešní jednání. Její využití vyžaduje nejprve doložit, že podmínky a vztahy, které ji utvářely, přetrvávají i v současnosti. Jinak minulost neslouží k porozumění aktuální situaci, ale stává se nástrojem pro vnucování dřívějších konfliktů novým poměrům.
