Švýcarská soukromá banka Julius Bär bude muset držet dodatečný kapitál 300 milionů dolarů poté, co regulátor FINMA zjistil závažné nedostatky v plnění pravidel proti praní peněz. Opatření se týká zejména vztahů banky s klienty z okruhu dvou ruských politicky exponovaných osob a zvyšuje náklady i regulatorní zátěž instituce na několik dalších let.

FINMA uzavřela řízení, v němž posuzovala způsob, jakým Julius Bär prověřovala původ majetku vybraných klientů. Podle závěrů regulátora banka po několik let nepostupovala dostatečně důsledně při ověřování zdrojů jejich prostředků. Tím porušila dohledové požadavky i pravidla zaměřená na předcházení legalizaci výnosů z trestné činnosti.

Dodatečný kapitál ve výši 300 milionů dolarů si banka musí ponechat do doby, než dokončí odchod od aktiv klientů, které regulátor vyhodnotil jako rizikové. FINMA zároveň rozhodla o odebrání přibližně 12 milionů dolarů, tedy zisku, který Julius Bär získala z obchodních vztahů se dvěma dotčenými skupinami klientů. Zesílený dohled nad bankou má pokračovat do roku 2032.

Rizikové vztahy a náklady na přísnější dohled

Případ má pro banku vedle přímého kapitálového dopadu také provozní význam. Ukončování rizikových vztahů, podrobnější prověřování klientů a dlouhodobý dohled regulátora znamenají vyšší náklady na compliance, interní kontrolu a správu klientského portfolia. Požadavek držet další kapitál navíc omezuje objem prostředků, s nimiž může banka volně nakládat.

Dozor se zabýval rovněž odepsáním úvěrů v hodnotě 700 milionů dolarů, které Julius Bär poskytla zkrachovalé rakouské skupině Signa spojované s Reném Benkem. Tento případ podtrhl význam řízení úvěrových a reputačních rizik u velkých klientských skupin, zvláště v situaci, kdy jejich finanční potíže mohou rychle zatížit hospodaření financující banky.

Julius Bär se s pozorností regulátorů vůči ruským transakcím setkala již dříve. FINMA v minulosti zkoumala její vztah s ruským bankéřem vyšetřovaným pro podezření ze zpronevěry. V materiálech anglického Nejvyššího soudu z roku 2013 byly popsány transakce s bývalým vlastníkem litevské banky Snoras Vladimirem Antonovem. Snoras uváděla, že v letech 2009 až 2011 byly cenné papíry v hodnotě 280 milionů eur převedeny na Antonovovy účty u Julius Bär.

Na podzim zazněly výhrady k nedostatečné kontrole klientských transakcí také od monackého regulátora AMSF. Mezi klienty banky patřil Viktor Fedotov, někdejší vlastník dodavatele Transněfti VNIIST. Společnost čelila obvinění, že při výstavbě ropovodu ESPO došlo k vyvedení zhruba 140 milionů dolarů; offshore firma spojovaná s Fedotovem následně koupila letoun Bombardier za 34 milionů dolarů.

Rozhodnutí FINMA ukazuje, že u bank se nedostatky v kontrole politicky exponovaných a dalších rizikových klientů neomezují jen na reputační problém. Mohou vést k dlouhodobému omezení kapitálu, odčerpání výnosů a nákladnému dohledu, který zasahuje do řízení celého klientského portfolia.