Obchodní spor mezi Kanadou a Spojenými státy dál eskaluje a začíná mít zřetelné dopady na firmy, dodavatelské řetězce i spotřebitele na obou stranách hranice. Ottawa po zavedení nových amerických cel oznámila odvetná opatření ve stejném objemu a premiér Mark Carney připustil, že konflikt zdraží část zboží a ztíží vzájemnou hospodářskou spolupráci.

Spojené státy v sobotu ráno zavedly 50procentní clo na dovoz kanadského zboží v hodnotě 20 miliard dolarů, tedy zhruba 413 miliard Kč. Kanada na to reaguje zavedením odvetných cel ve stejném rozsahu od 8. září. Podle Carneyho se ani v závěrečné fázi nepodařilo najít kompromis, a kanadská vláda proto další vyjednávání pozastavila.

Premiér zároveň upozornil, že protiopatření nejsou bez nákladů. Vyšší dovozní bariéry podle něj zvýší ceny, zúží výběr pro kanadské zákazníky, poškodí americké podniky a zkomplikují hospodářské vazby mezi dvěma úzce propojenými ekonomikami. Právě tento rozměr je pro firmy zásadní, protože spor už není omezený na jednotlivé položky, ale dotýká se širšího obchodního rámce.

Kanadská cla mají dopadnout mimo jiné na americkou ocel, mléčné výrobky, domácí spotřebiče, zemědělské stroje, elektroniku, buničinu a papír. Americká strana naopak zatížila například kanadskou překližku, alkoholické nápoje, elektrická zařízení či hokejovou výstroj. Další podrobnosti k rozsahu kanadských opatření chce vláda zveřejnit v nejbližších dnech.

Citelný je spor také pro automobilový průmysl. Carney uvedl, že jedním z hlavních bodů jednání byla americká cla na automobily. Vyjednavači podle něj usilovali o snížení 25procentního cla na část vozu nevyrobenou v USA na 15 procent, Washington ale nechtěl obdobnou úlevu rozšířit na střední a těžké nákladní vozy. Právě to je pro výrobce a subdodavatele důležité, protože severoamerická produkce aut je dlouhodobě postavená na přeshraničním pohybu dílů i hotových komponentů.

Napětí podle kanadské vlády nevyvolala jen samotná cla. Ottawa uvedla, že americká strana požadovala také omezení kanadských obchodních dohod s dalšími zeměmi a vznesla i požadavky týkající se kultury a francouzského jazyka, které Kanada odmítla jako nepřijatelné. Tím se spor posouvá z roviny celních sazeb i do širších podmínek obchodních vztahů.

Riziko pro exportéry, energetiku i přeshraniční služby

Význam kanadsko-amerického obchodu je přitom mimořádný. Podle údajů amerického ministerstva obchodu je Kanada po Evropské unii druhým největším odběratelem amerického zboží a služeb. Obě země si loni vyměnily zboží a služby v hodnotě 880 miliard dolarů, takže i dílčí omezení může rychle dopadnout na příjmy exportérů, logistiku i investiční rozhodování firem.

Carney v této souvislosti zdůraznil i význam kanadských energetických dodávek pro americkou ekonomiku. Kanada podle něj zajišťuje 99 procent amerického dovozu zemního plynu, 85 procent dovozu elektřiny a 60 procent dovozu ropy. Právě energetika tak zůstává oblastí, kde by další vyhrocení sporu mohlo mít dopad nejen na průmysl, ale i na ceny a provozní náklady v řadě odvětví.

Podle agentury Bloomberg má kanadská vláda pro tvrdší postup poměrně širokou podporu veřejnosti. Průzkum agentury Leger Marketing ukázal, že 56 procent respondentů si přeje, aby Ottawa zaujala tvrdý postoj a nedělala další ústupky. Podporu mají podle tohoto průzkumu i opatření, jako jsou vývozní daně na energii směřující do USA nebo speciální zdanění amerických služeb včetně streamovacích platforem.

Vedle vládních opatření se začínají projevovat i spotřebitelské reakce. Část Kanaďanů se podle Bloombergu vyhýbá cestám do USA a omezuje nákupy amerických výrobků. Pokles kanadských cest do Spojených států už podle agentury zasáhl příhraniční státy i turistická centra, například Las Vegas. I to ukazuje, že obchodní konflikt se nepromítá jen do celních statistik, ale i do tržeb ve službách, cestovním ruchu a maloobchodu.

Kanadský premiér zároveň obvinil Washington, že v posledních osmnácti měsících porušoval obchodní dohodu USMCA a opakovaně měnil zdůvodnění svých opatření. Pro podniky je podstatné především to, že nejistota kolem pravidel dál roste. Firmy na obou stranách hranice tak musejí počítat s dražšími dovozy, složitějším plánováním zakázek a vyšším rizikem, že se spor přelije i do dalších sektorů.