Jared Kushner, zeť amerického prezidenta Donalda Trumpa, čelí novým a dosud neprokázaným obviněním týkajícím se jeho politických a finančních vazeb na Spojené arabské emiráty. Podle komentáře deníku The New York Times, který vychází z knihy investigativního novináře Matthewa Colea Princes and Thieves, měl mít Kushner při kontaktu s emirátským vedením přístup k bankovním účtům s přibližně 2 miliardami dolarů.

Jádrem sporu jsou údajné vztahy Kushnera s prezidentem SAE Mohammedem bin Zayedem, známým jako M. B. Z. Cole ve své knize tvrdí, že Kushner spolupracoval se SAE na utváření americké politiky napříč Blízkým východem. Komentátor Fintan O'Toole přirovnal závažnost těchto tvrzení k aféře Iran-contra z 80. let, kdy američtí představitelé tajně prodávali zbraně Íránu a výnosy použili na podporu povstalců v Nikaragui, navzdory zákazu Kongresu.

Takové srovnání ovšem neznamená, že by byly závěry knihy potvrzeny. O'Toole zároveň upozornil, že Coleovy nejvýznamnější zdroje zůstávají anonymní a že popis vztahů i případných finančních ujednání je neúplný. Autor knihy po pěti letech zkoumání připouští, že nadále není jasné, jak přesně vypadaly Kushnerovy dohody a kontakty s představiteli Izraele, Saúdské Arábie, Kataru a zejména SAE.

Kushner se na přípravě knihy nepodílel. Jeho právník obvinění označil za „šílená, nepravdivá a pomlouvačná“ a pohrozil právními kroky časopisu Vanity Fair, který zveřejnil ukázku z publikace. Pro finanční a podnikatelské prostředí je podstatné především to, že tvrzení o přístupu k rozsáhlým účtům a o propojení politického vlivu se zahraničními finančními zájmy nebyla prokázána.

Debatu posiluje i Kushnerův neobvyklý způsob diplomatického vystupování. Reportér Derek Filkins dříve popsal jeho únorové jednání s íránskými vyjednavači v Ženevě, které se konalo krátce před válkou USA s Íránem. Kushner po schůzce označil protistranu za hráče používající „spoustu triků“. Společně se zvláštním vyslancem Stevem Witkoffem dostal v posledních letech rozsáhlé zadání při řešení konfliktů v Gaze, na Ukrajině i v dalších krizových oblastech, přestože část odborníků zpochybňuje jeho přístup k citlivým mezinárodním jednáním.