Největší riziko pro finanční stabilitu Ukrajiny nemusí v příštích měsících představovat jen vývoj na frontě nebo postoj Washingtonu, ale také politické změny uvnitř Evropské unie. Případné vítězství Marine Le Penové ve francouzských prezidentských volbách by podle popisovaného scénáře mohlo narušit dlouhodobé financování Kyjeva, prodloužení sankcí vůči Rusku a podmínky pro budoucí obnovu země.

Debata o tom, kdo má Evropskou unii zastupovat při případných jednáních s Ruskem, má zatím omezený praktický dopad. Vyhlídky na seriózní mírové rozhovory před koncem zimy jsou slabé, přestože pozornost vyvolala jednání v Abú Dhabí. Rusko má podle tohoto pohledu nadále motivaci válku stupňovat, aby zatížilo ukrajinskou ekonomiku a oslabilo morálku civilního obyvatelstva.

Menší váhu než v minulosti má i bezprostřední přístup amerického prezidenta Donalda Trumpa. Od návratu do úřadu v lednu 2025 neposkytl Kyjevu novou vojenskou pomoc. Prodej amerických zbraní zůstává pro Ukrajinu důležitý, avšak dodávky systémů, zejména protiletadlových střel Patriot, komplikují také americké vojenské operace na Blízkém východě. Ukrajina navíc stále výrazně spoléhá na americké zpravodajské informace pro včasné varování před ruskými balistickými střelami; Evropa tuto schopnost podle uvedeného hodnocení plně nenahradí před rokem 2030.

Závislost na Spojených státech je přesto menší než před dvěma lety. Z hlediska veřejných financí a investičních vyhlídek Ukrajiny se proto jako zásadnější jeví soudržnost evropské podpory po roce 2028.

Fond ve výši 100 miliard eur může narazit na francouzské veto

Pokud by Marine Le Penová za šest měsíců zvítězila ve francouzské prezidentské volbě, mohla by pozastavit dvoustrannou francouzskou pomoc Ukrajině. Ještě větší dopad by měl její odmítavý postoj k vyšším francouzským příspěvkům do rozpočtu EU. Le Penová avizuje možnost veta příštího sedmiletého rozpočtu Unie, jehož součástí má být navrhovaný fond ve výši 100 miliard eur určený pro Ukrajinu.

Právě tento mechanismus má Kyjevu zajistit finanční oporu i po roce 2028. Bez společného evropského rámce by se pomoc více přesunula na bilaterální úroveň. Náklady by pak nesla užší skupina severo- a západoevropských států, zatímco země, pro něž je Ukrajina vzdálenější prioritou, by mohly své závazky omezovat. Text zmiňuje zejména Itálii, Španělsko, Řecko, Rakousko, Maďarsko a Slovensko; italská podpora by se navíc mohla po dalších volbách dále oslabit.

Nejistota by se netýkala pouze rozpočtové podpory. Francouzské veto by mohlo blokovat také další přibližování Ukrajiny k EU, protože zásadní rozhodnutí o členství vyžadují jednomyslnost. Stejný problém se týká sankcí. Hospodářská opatření EU vůči Rusku mají být prodloužena v červenci 2027 a francouzský nesouhlas by mohl jejich režim ukončit. Ohroženo by bylo i prodlužování individuálních sankcí a přijímání nových balíčků.

Bez bezpečnostních záruk by se odkládala obnova i soukromé investice

Oslabení evropského financování by mohlo zvýšit tlak na přijetí dohody s Moskvou za podmínek nevýhodných pro Kyjev. V krajním scénáři by Rusko získalo ústavní uznání anexe Doněcku a Luhansku, případně i částí Záporožské a Chersonské oblasti. Součástí ujednání by mohly být požadavky na omezení ukrajinských ozbrojených sil a závazek nevstoupit do NATO.

Taková dohoda by měla bezprostřední hospodářský rozměr. Nejistota ohledně další bezpečnosti země, vnitropolitické napětí a riziko opakování konfliktu by mohly zastavit připravovanou obnovu. Dárci i soukromí investoři by se mohli stáhnout od projektů v hodnotě miliard, pokud by pro ně neexistovaly důvěryhodné bezpečnostní záruky. Další odchod obyvatel do zahraničí by zároveň zhoršil nedostatek pracovní síly a oslabil domácí daňovou základnu.

Převod území by navíc vyžadoval referendum a pravděpodobně i hlasování v parlamentu. Pokud by veřejnost dohodu odmítla, Ukrajina by čelila hluboké politické krizi. Pokud by ji naopak přijala mimo ústavní rámec, hrozilo by rozštěpení politické scény a zpochybňování závazků budoucími vládami. Takové prostředí by návrat kapitálu, pojištění investic i financování infrastrukturních projektů dále prodražilo.

Scénář není nevyhnutelný. Ukrajinská společnost dosud neprojevila ochotu ke kapitulaci a k jejímu vynucení by se muselo spojit několik okolností: úplné přerušení americké zpravodajské a vojenské podpory, výpadek evropského financování bez náhradních dvoustranných zdrojů a další ruská eskalace podpořená mobilizací. Právě možnost souběhu těchto rizik však staví budoucí rozpočtovou politiku EU, sankční režim a ochotu financovat Ukrajinu do centra evropské ekonomické debaty.