Historický hotel Lesní mlýn v Mariánských Lázních se po dlouhém období úpadku postupně vrací do života. Manželé Pavel a Jana Kučeraví, kteří objekt získali v roce 2018, investují do záchrany stavby a její obnovy ve stylu období Belle Époque, kdy město patřilo mezi významná evropská lázeňská centra.
Veřejnost mohla současný stav rekonstrukce poznat při sobotním společenském odpoledni, jehož součástí byly degustace vín, gastronomie, hudební program i komentované prohlídky objektu. Návštěvníci si prohlédli mimo jiné rozlehlý sál a terasu někdejšího hotelu. Akce představila Lesní mlýn nejen jako historickou památku, ale také jako postupně obnovovaný prostor s potenciálem pro společenské a návštěvnické využití.
Kořeny místa sahají do konce 18. století. U Lesního pramene tehdy vzniklo menší pohostinské zařízení navazující na původní mlýn. Oblast ležela na hranici panství Metternichů a území tepelských premonstrátů, zároveň na rozhraní tehdejšího Loketského a Plzeňského kraje.
Rozvoj lázní změnil hostinec v honosný hotel
Zásadní proměnu přinesl rozvoj železnice a příliv lázeňských hostů. Původní kavárny a hostince se v Mariánských Lázních během několika desetiletí měnily na plnohodnotné hotely inspirované jižní evropskou architekturou. Pozdější přestavby však musely zohlednit i místní podmínky ve výšce přibližně 700 metrů nad mořem, kde se neosvědčily ploché střechy typické pro středomořské vzory.
Na přelomu 19. a 20. století se Lesní mlýn zařadil mezi výrazné hotelové podniky města. Jeho velký sál bývá podle stylu výzdoby spojován s okruhem vídeňských architektů Fellnera a Helmera, autorů řady lázeňských staveb v regionu. Hotel měl přibližně 70 pokojů a kolem roku 1907 v něm pracovalo asi 180 zaměstnanců. Provoz byl tehdy silně sezonní, stejně jako celé Mariánské Lázně.
Po světových válkách význam lázeňského města postupně slábl. Lesní mlýn se později stal odborářskou zotavovnou Donbas. Po roce 1989 však doplatil na rozpad tehdejšího systému rekreace i komplikace spojené s privatizací. Budova bez dostatečné údržby chátrala, zatékalo do ní a její okolí zarostlo náletovými dřevinami. V jednu dobu se uvažovalo také o demolici.
Současná obnova tak znamená záchranu rozsáhlé nemovitosti, která byla roky mimo běžný ekonomický provoz. Noví majitelé postupují postupně a navazují přitom na architektonickou podobu hotelu z jeho nejsilnější éry. Pokud se podaří obnovu dále rozvíjet, může se Lesní mlýn znovu stát součástí návštěvnické infrastruktury Mariánských Lázní a přispět k využití historického majetku ve městě.
