Pěstování trav na semeno může zemědělcům zlepšit ekonomiku osevního postupu, avšak jen při zvládnutém ukončení porostu po sklizni. Nedostatečná likvidace regenerujících trsů a výdrolu komplikuje přípravu půdy, zvyšuje potřebu zásahů v následné plodině a může se promítnout do jejího výnosu i nákladů.
Travní porosty pěstované na semeno patří zejména v podhorských oblastech k tradičním součástem zemědělské produkce. Jejich celková výměra však podle dostupných údajů klesla výrazně pod 10 tisíc hektarů. Vedle omezeného technického zázemí pro sklizeň a posklizňovou úpravu nebo užších možností ochrany rostlin hraje roli i orientace části podniků na obilniny, kukuřici a řepku.
Trávy přitom rozšiřují skladbu plodin, působí proti erozi a mají dobrou předplodinovou hodnotu. Ekonomickou překážkou se ale může stát jejich silná schopnost regenerace. Pokud na poli zůstanou živé drny, vytvářejí při zpracování půdy velké hroudy, protože svazčitý kořenový systém pevně drží zeminu. Následná plodina pak může čelit konkurenci přeživších trsů i trav vzešlých ze semen ztracených při sklizni.
Vyšší zaplevelení obvykle znamená další výdaje na herbicidní ošetření a zároveň riziko nižšího výnosu. Náročnost rozpracování drnu roste především u víceletých porostů, které zůstávaly na pozemku čtyři až pět let. U krátkodobých jílků naopak bývá výraznější obnova porostu. Základem prevence je proto omezení sklizňových ztrát správným termínem a postupem sklizně, seřízením mlátičky i utěsněním dopravních cest stroje.
Volba postupu závisí na času před setím
Nechemickou cestou je rychlá podmítka po sklizni, obvykle do hloubky čtyř až šesti centimetrů. Po radličkovém zpracování má následovat diskování, které rozruší kompaktní drny. Pokud to termín umožní, lze po dvou až třech týdnech provést další diskování či převláčení. Tím se podpoří vzcházení výdrolu, který lze při dalším zásahu zničit. Konečná orba zapraví zbytky drnu a likviduje vzešlé rostliny.
Jestliže má po travách přijít ozimá obilnina, měla by se orba uskutečnit alespoň tři až čtyři týdny před setím. Podnik tak musí počítat s časovým prostorem nutným pro slehnutí půdy. Právě krátké období mezi sklizní trav a založením další plodiny, zejména řepky ozimé, často mechanickou likvidaci omezuje.
Další variantou je ošetření obrůstajícího porostu totálním herbicidem na bázi glyfosátu. Porost musí nejprve vytvořit dostatečnou listovou plochu, aby účinnou látku přijal; uváděna je dávka nejméně 1 440 gramů účinné látky na hektar. Pro výsledek je důležitá i vláha, která umožní rozvedení látky do kořenového systému. Mechanické zpracování půdy by po aplikaci nemělo následovat dříve než za 14 dnů.
Tento postup lze spojit s klasickou orbou, redukovaným zpracováním půdy i přímým setím. Kombinovaný přístup počítá nejprve s podmítkou, následnou regenerací drnu a vzejitím výdrolu, na které naváže herbicidní ošetření. Volba technologie tak ovlivňuje nejen účinnost likvidace, ale také organizaci prací a nákladovou bilanci podniku.
Výdrol může zdražit pěstování ozimých obilnin
V řepce ozimé je možné obrůstání travního drnu řešit graminicidními herbicidy. Pokud má zásah omezit i regeneraci porostu, doporučuje se pracovat s vyššími dávkami určenými pro likvidaci pýru. V následných ozimých obilninách bývá ošetření proti travám z výdrolu často nutné zejména tehdy, když semena nevzešla ještě před předseťovou přípravou.
Ponechané rostliny výdrolu mohou vytvořit další semena a zvýšit jejich zásobu v půdě. Rizikové jsou zejména jílky, především jílek mnohokvětý, který dokáže nasadit semena i při pozdním vzejití. Prodlužování vegetačního období navíc může umožnit tvorbu semen také dalším druhům trav, které vzejdou až po založení ozimé obilniny.
Důsledné ukončení travního porostu proto není jen technickým detailem po sklizni. Pomáhá omezit budoucí náklady na ochranu porostu, zlepšuje podmínky pro setí a chrání výnosový potenciál následné plodiny. Riziko výdrolu by při správně zvolené technologii nemělo být důvodem k vyřazení trav pěstovaných na semeno z osevních sledů.
