České domácnosti podle nové studie působí na papíře majetně, jejich finanční pozice je ale méně pevná, než se může zdát. Hlavním důvodem je mimořádně silná koncentrace majetku v nemovitostech, zejména ve vlastním bydlení, zatímco jiné formy investic zůstávají využívány jen okrajově.

Analýza institutu IDEA při CERGE-EI ukazuje, že běžná česká domácnost vlastní majetek přibližně v hodnotě 100 tisíc eur. V poměru k roční mzdě to odpovídá zhruba pětinásobku, čímž se Česko řadí mezi evropské země s vysokým poměrem majetku k příjmům. Na první pohled jde o příznivý obrázek, při bližším pohledu se ale ukazuje výrazná nerovnováha ve struktuře úspor a investic.

Podstatná část bohatství českých rodin totiž není rozložena mezi více typů aktiv. Až 80 procent jejich majetku tvoří byt nebo dům, ve kterém samy žijí. Přímé vlastnictví akcií je naopak v Česku výjimečné a týká se jen asi pěti procent domácností. Ve srovnání se zeměmi západní Evropy tak tuzemské rodiny častěji spoléhají na jediný druh majetku, jehož hodnota sice v posledních letech výrazně rostla, ale který zároveň nepřináší stejnou likviditu jako finanční aktiva.

Právě v tom studie naznačuje důležitý ekonomický problém. Vysoká hodnota vlastního bydlení sice zvyšuje čisté jmění domácností, sama o sobě však neznamená, že mají rodiny k dispozici dostatek volných peněz nebo snadno dostupných rezerv. Nemovitost, ve které domácnost bydlí, nelze bez dalších nákladů a omezení proměnit na prostředky pro běžné výdaje, splácení závazků nebo krytí nečekaných finančních výpadků.

Kořeny tohoto modelu sahají do 90. let, kdy masivní privatizace bytového fondu umožnila velké části obyvatel získat nemovitosti za relativně dostupných podmínek. Následný silný růst cen bydlení pak výrazně navýšil hodnotu majetku mnoha rodin. Výsledkem jsou domácnosti, které jsou podle účetní hodnoty majetné, jejich bohatství je však soustředěno do jedné položky a méně diverzifikováno než v Německu nebo Finsku, s nimiž je celková úroveň majetku srovnatelná.

Z pohledu osobních financí i širší ekonomiky to znamená vyšší citlivost na vývoj realitního trhu a menší rozložení rizika. Pokud je převážná část rodinného jmění vázána v jediné nemovitosti, domácnosti mají menší prostor vytvářet likvidní rezervy a méně využívají nástroje, které by jejich majetek rozložily mezi více aktiv. Studie tak nepoukazuje na nízký objem majetku, ale spíše na jeho strukturu, která může být v období nejistoty slabinou.