Rodinná sklárna Milaglass v Dobroníně na Jihlavsku se udržela na trhu díky specializaci na ručně vyráběné repliky historického skla a stabilnímu odběru do Skandinávie. Její majitel František Novák však vedle řemeslné náročnosti řeší vysoké výdaje za energie a materiál, komplikace s dodavateli i administrativu, která podle něj malé výrobce výrazně zatěžuje.

Novák si vlastní malou sklárnu postavil u domu v roce 1995, kdy pracoval na dráze a za sebou už měl zkušenost ze sklářských provozů včetně Nového Boru. Rozjezd podniku komplikovalo úmrtí kamaráda, který mu měl se stavbou a návratem k oboru pomáhat. Zpočátku se proto mohl opírat hlavně o telefonické rady někdejších kolegů. Přechod z velkokapacitních pecí na malou pánev s třiceti až čtyřiceti kilogramy skla mu zabral přibližně rok.

Finanční rezerva rodiny byla tehdy minimální. Novák vzpomíná, že v jednu chvíli měli na jídlo posledních sto korun. S manželkou Miluškou, podle níž se firma jmenuje, nejprve vyráběli běžné drobné sklo, například vázy, misky, figurky nebo dekorativní předměty. Počítali přitom i s možností, že se budou muset vrátit do zaměstnání, protože vychovávali tři děti a starali se o velký statek.

Právě vlastní areál se časem ukázal jako důležitá ekonomická výhoda. Sklárna neplatí nájem a má dostatek prostoru pro zásoby i zhruba tisíc forem uložených ve sklepě. To je podstatné zejména v oboru, kde značnou část výdajů tvoří nepřetržitý provoz pece a příprava materiálu.

Specializace nahradila běžnou dekorativní výrobu

Zásadní změnou byl přechod k replikám historického skla. Už v roce 1996 začali Novákovi vyrábět vikingské číše a postupně omezovali běžné dekorativní zboží. Dnes se věnují především výrobkům inspirovaným historickými nálezy, včetně lesního skla s typickým nazelenalým odstínem. Část jejich výrobků se prostřednictvím odběratelů dostala také do zahraničních filmových produkcí, mimo jiné do seriálu Hra o trůny a filmu Gladiátor 2.

Hlavním odběratelem je švédská společnost Johana Torvaldssona Scanglas, která ze skladu zásobuje skandinávské zákazníky. Podle Nováka mezi ně patří filmoví tvůrci i severské královské rodiny. Dlouhodobý obchodní vztah vznikl díky osobnímu kontaktu přes Novákova někdejšího známého a pro malou dílnu znamenal stabilnější odbytiště než prodej běžného užitkového skla.

V dílně se pracuje v jedné směně. Novák vstává kolem třetí hodiny ráno, aby zvedl teplotu skla z klidových zhruba 950 na pracovní teplotu 1 070 stupňů Celsia. Výroba začíná v pět hodin ráno a obvykle končí kolem 13. hodiny. V nabídce je přibližně 230 výrobků, z nichž třicet až padesát podnik vyrábí průběžně na sklad pro návštěvníky, kteří se po předchozí domluvě mohou přijít podívat přímo do provozu.

Novák pracuje i v 67 letech. Nárok na dřívější důchod mu nevznikl, protože mu podle jeho slov chyběly tři měsíce z požadované doby práce v náročném provozu. Odpracoval proto další tři roky. Menší provoz považuje ve srovnání s velkými sklárnami za fyzicky lépe zvládnutelný, přesto zůstává práce se sklem náročným řemeslem vyžadujícím přesné načasování i zkušenost.

Energie a materiál zvyšují tlak na ceny

Největší provozní zátěží jsou energie. Novák odhaduje, že už při ranním otevření dílny představují náklady asi pět tisíc korun. Roční spotřeba plynu se pohybuje mezi 100 a 200 megawatthodinami. Po energetickém zdražení v roce 2022 musela sklárna upravit ceny výrobků a prodloužit pracovní dobu, aby vyšší náklady pokryla.

Komplikace přišly také při změně dodavatele plynu. Původní firma, u níž byli Novákovi zhruba dvě desetiletí, jim zvýšila čtvrtletní zálohy o 80 tisíc korun. Po odchodu jim byl plynoměr demontován během dvou dnů, avšak nového dodavatele se podle Nováka nepodařilo rychle zajistit. Výroba pak stála půl roku, protože oslovené firmy na poptávku nereagovaly.

Výrazně zdražily rovněž střepy používané jako surovina. Zatímco při začátcích podnikání stál kilogram necelé tři koruny, nyní je cena podle Nováka téměř dvacetinásobná. Náklady zvyšují i barvy a příprava materiálu. Střepy nakupované od velké sklárny je kvůli znečištění a rozpadajícím se obalům nutné namáčet, ručně čistit a následně sušit. Veškerý vlastní odpad se ale vrací zpět do tavby, protože sklo lze plně recyklovat.

Podnikání podle Nováka komplikuje i povolovací agenda. Zmiňuje například certifikát na střepy, povinná prohlášení pro kontrolu nebo dřívější požadavky související se stavbou provozu a plynovou přípojkou. Vnímá to jako překážku pro malé řemeslníky v zemi s dlouhou sklářskou tradicí.

Novák je od roku 2019 držitelem titulu Mistr tradiční rukodělné výroby Kraje Vysočina a tradiční postupy představuje také mimo dílnu s mobilní pecí Terezka. Historické technologie studuje podle nálezů a dochovaných střepů, často metodou pokusu a omylu. V práci chce pokračovat, dokud mu to zdraví umožní, a do budoucna spoléhá na zapojení syna Františka, který by mohl rodinné řemeslo předat další generaci.