Novela stavebního zákona, kterou sněmovna v září prosadila přes veto Senátu a následně ji podepsal prezident, má sjednotit povolování staveb do jediného řízení. Firmám, obcím i jednotlivým stavebníkům má snížit administrativní zátěž a lépe předvídat náklady i čas potřebný k zahájení projektů. Skutečný ekonomický efekt ale bude záviset hlavně na kapacitě nové stavební správy, kvalifikaci úředníků a funkční digitalizaci.
České povolovací procesy patří dlouhodobě mezi překážky investic. Poslední rozsáhlé srovnání Světové banky z roku 2020 uvádělo pro Česko 21 kroků a průměrnou délku řízení 246 dní, což zemi řadilo na 157. místo ze 190 hodnocených států. Dlouhé a nejisté postupy přitom nezvyšují jen administrativní náklady. Váží kapitál, komplikují financování a posouvají termín, kdy může začít fungovat nová továrna, logistický areál, bytový dům nebo veřejná infrastruktura.
Hlavní změnou má být princip jednoho řízení zakončeného jedním rozhodnutím. Dosavadní oddělené územní rozhodování, stavební povolení a řadu stanovisek dotčených orgánů má nahradit koordinovaný postup pod vedením Úřadu rozvoje území a jeho krajských pracovišť. Investor by tak neměl sám obíhat jednotlivé orgány a řešit rozpory mezi nimi.
Pro podnikatele je podstatná zejména předvídatelnost. U rozsáhlejších projektů se do nákladů výrazně promítají úroky, ceny stavebních prací i riziko, že se pravidla v průběhu řízení změní. Novela proto počítá mimo jiné s posuzováním záměru podle stavu platného v době podání žádosti. Veřejné zájmy, které již byly vyhodnoceny při územním plánování, by se zároveň neměly znovu otevírat při povolování konkrétní stavby.
Úspora času může rozhodovat o umístění investice
Rychlejší postup by mohl zlepšit pozici Česka v soutěži o zahraniční průmyslové projekty. Investoři při rozhodování nehodnotí pouze cenu práce a energií, ale také riziko zpoždění a dobu, po kterou nebude možné projekt realizovat. Zdlouhavé povolování může být nevýhodou zejména při rozhodování o velkých výrobních závodech, energetických zdrojích, dopravní infrastruktuře nebo logistice.
Význam změny lze vidět i ve vývoji stavebnictví. Reálný výkon české ekonomiky je podle uvedených údajů téměř o polovinu vyšší než v roce 2005, zatímco reálná stavební produkce za stejnou dobu vzrostla pouze o 7,3 procenta. Zrychlení přípravy staveb proto může podpořit nejen developery, ale také dodavatele, výrobce materiálů, dopravce a další navazující obory.
Novela se týká rovněž bydlení. Pro hromadnou bytovou výstavbu vzniká zvláštní režim vyhrazených staveb, který může zvýhodnit velké projekty s více než 10 000 metry čtverečními podlažní plochy. Současně se má zjednodušit povolování menších bytových staveb do 500 metrů čtverečních zastavěné plochy a nejvýše čtyř podlaží. Prostor tak mohou získat také menší investoři, družstva nebo obce v místech, kde se rozsáhlé developerské projekty nevyplatí.
Rychlejší schvalování ale samo o sobě nezaručuje dostupnější bydlení. Ceny bytů a nájmů ovlivňují rovněž náklady financování, ceny materiálů, nedostatek pracovníků a situace na trhu s pozemky. U velkých projektů se nicméně kratší doba přípravy může výrazněji projevit v nákladech na financování i v ochotě investorů zahájit výstavbu.
Největší riziko představuje rozjezd nové správy
Klíčovou otázkou zůstává praktické zavedení reformy. Stavební úřady mají nově ve větší míře samy vyvažovat veřejné zájmy, které dříve posuzovaly specializované orgány. Bez dostatku zkušených pracovníků, jednotné metodiky a kvalitních digitálních nástrojů se mohou průtahy pouze přesunout do vnitřního rozhodování úřadů.
Očekávání okamžitého a skokového zrychlení proto nejsou namístě. Nový systém se může v prvních letech potýkat s přechodnými komplikacemi; plná digitalizace je podle předpokladů plánována až na rok 2030. Část zjednodušení, například kratší lhůty, jasnější pravidla pro námitky nebo fikce stanovisek při nečinnosti orgánů, však může omezit případy, kdy řízení stojí měsíce na chybějícím vyjádření.
Debata, zda norma pomůže hlavně developerům, tak zjednodušuje rozdílné dopady na jednotlivé skupiny. Velké firmy mohou díky kratšímu procesu ušetřit značné náklady na financování a snížit riziko u projektů za miliardy korun. Malým stavebníkům a menším podnikům může reforma přinést především úlevu od nutnosti koordinovat více institucí a opakovaně doplňovat dokumentaci. Pro obě skupiny bude rozhodující, zda stát dokáže slíbené jedno řízení proměnit ve srozumitelný a skutečně funkční proces.
