Senátem schválená novela zákona o spotřebitelském úvěru má od února příštího roku změnit podmínky na trhu půjček. Přináší horní hranice pro náklady úvěrů, nová pravidla při ověřování schopnosti splácet i přísnější požadavky na reklamu. Věřitelé budou muset lidem ve finančních obtížích nabídnout přiměřené řešení dříve, než přistoupí k vymáhání pohledávky.

Nejvýznamnější novinkou je cenové omezení u spotřebitelských úvěrů, které se netýká půjček na bydlení. Dosavadní právní úprava sice zná zákaz lichvy a soudy posuzují nepřiměřenost úroků i souvisejících poplatků podle dobrých mravů, konkrétní zákonný limit však chyběl. Judikatura Nejvyššího soudu v minulosti spojovala nepřiměřenou úrokovou sazbu zhruba se čtyřnásobkem obvyklých bankovních sazeb; v praxi se hranice pohybovala přibližně mezi 40 a 60 procenty.

Strop RPSN se bude odvíjet od repo sazby

U úvěrů nad 20 000 korun se splatností delší než jeden rok nebude smět roční procentní sazba nákladů překročit čtyřnásobek součtu repo sazby České národní banky a osmi procentních bodů. Pro výpočet se přitom repo sazba nebude moci započítat nižší než čtyři procenta. Toto minimum má zabránit tomu, aby byl limit v období velmi nízkých sazeb příliš nízký a nefungoval pro poskytovatele ani klienty.

Při repo sazbě 3,75 procenta se tak pro výpočet použije čtyřprocentní minimum. Výsledný maximální limit RPSN by činil 48 procent. Pokud by úvěr neměl žádné další poplatky, odpovídala by takovému RPSN přibližně roční úroková sazba 40 procent.

Pro malé půjčky do 20 000 korun se splatností nejvýše jeden rok stanoví zákon jiný mechanismus. Neomezí přímo RPSN, ale celkovou částku, o kterou může klient úvěr přeplatit. Věřitel bude moci započítat paušální náklad 2 000 korun a dále částku vycházející z výše úvěru, délky splácení a stejného sazebního základu jako u větších půjček. Úprava zohledňuje, že administrativní náklady na poskytnutí krátkodobé půjčky mohou být vysoké i při nízké vypůjčené částce.

Novela zároveň upravuje následky nedostatečného posouzení úvěruschopnosti. Dosud může být smlouva při pochybení věřitele neplatná a spotřebitel vrací pouze jistinu, tedy skutečně vypůjčené peníze, bez úroků a sankcí. Nově má u zcela splacených úvěrů platit domněnka, že klient úvěruschopný byl, pokud neprokáže opak. Podobně se má postupovat u dlouhodobě řádně splácených hypoték a úvěrů ze stavebního spoření.

Tato domněnka nemá dopadat na malé a krátkodobé spotřebitelské úvěry. U nich bude nadále na věřiteli, aby doložil, že schopnost klienta splácet řádně prověřil. Jestliže člověk objektivně neměl na úhradu splátek, zůstane zachována ochrana, podle níž nebude vázán úroky ani dalšími náklady a vrátí pouze jistinu.

Reklama nesmí vytvářet dojem finančního zlepšení

Pro úzce vymezené bezúročné financování zboží přímo prodejcem, například při nákupu mobilního telefonu na splátky, se zavede zjednodušené vyhodnocování bonity. Týkat se má úvěrů do výše průměrné mzdy, přibližně 50 000 korun. Údaje o příjmech a výdajích bude možné při splnění podmínek získávat automatizovaně z jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele, se souhlasem klienta také z bankovních dat a z dlužnických registrů.

Přísnější budou také pravidla pro propagaci půjček. Reklama nebude smět naznačovat, že úvěr automaticky zlepší finanční situaci spotřebitele. Naopak musí srozumitelně upozornit, že vypůjčené peníze něco stojí. Vedle toho zákon ukládá věřitelům, aby klientovi v platebních potížích nabídli přiměřené opatření, například odklad splátek či prodloužení splatnosti, a odkázali jej na dostupné dluhové poradenství.

Součástí změn je rovněž pravidlo pro pojištění navázané na spotřebitelský úvěr, s výjimkou financování bydlení. Pojišťovna nebude moci zohlednit prodělané onkologické onemocnění, pokud od vyléčení uplynulo alespoň sedm let. Úprava má zajistit stejné zacházení s vyléčenými pacienty jako s lidmi bez takové zdravotní historie.

Novela však neřeší takzvané zastřené půjčky na IČO, které fakticky neslouží podnikání. Na tyto úvěry se pravidla spotřebitelského financování nevztahují, a dlužníci proto nemají stejnou ochranu například při předčasném splacení, omezení sankcí z prodlení nebo zajištění nemovitostí. Nezískali ani věřitelé podrobnější zákonný návod, jak přesně mají úvěruschopnost klientů posuzovat; povinnost zůstává formulována obecně.