Dluh Olomouce přesahující 1,5 miliardy korun patří k výrazným tématům debat o městském rozpočtu. Zástupci kandidátek se většinou shodují, že úvěry mají směřovat hlavně do dlouhodobých investic, nikoli do běžného provozu. Odlišné názory mají na rychlost oddlužování, rozsah nových projektů i na to, zda město dostatečně využívá své příjmy a majetek.

Marian Jašek za Přísahu označil současné hospodaření za stabilní a upozornil na mírný pokles celkového zadlužení. Za prioritu považuje zabránění dalšímu výraznému růstu dluhu, úspory u investic a tlak na změnu rozpočtového určení daní. Také Matouš Pelikán z KDU-ČSL připouští dluh jako přijatelný nástroj, pokud po něm zůstává majetek využitelný po desítky let. V dalších letech by však podle něj měla Olomouc závazky postupně snižovat, aby jí zůstal prostor pro budoucí projekty i případně horší hospodářské období.

Miroslava Ferancová z ANO uvedla, že městský dluh podle jejích údajů klesl z 1,864 miliardy korun v roce 2018 na 1,592 miliardy v roce 2022. Do konce roku 2026 by měl podle předpokladu dosáhnout přibližně 1,441 miliardy korun, což by za osm let znamenalo pokles asi o 423 milionů korun. Za podstatné považuje, zda byly úvěry použity na smysluplné investice, nebo na krytí provozních výdajů. Současně upozorňuje na nevýhodné rozpočtové určení daní pro Olomouc.

Na konkrétní majetkové kroky města poukázal Roman Pokorný z Levicového Olomoucka. Kritizoval zejména desetiletý nájem budovy Namiro za 200 milionů korun a její následný odkup za 400 milionů, nákup objektu Pošty 9 v Ladově ulici za 120 milionů korun či přestavbu výměníkové stanice na knihovnu v Trnkově ulici za 46 milionů. Tyto výdaje postavil do kontrastu s dřívějším odmítnutím koupě Hanáckých kasáren za 91 milionů korun.

Rezervy na účtech a nový investiční úvěr

Otakar Štěpán Bačák za spOLečně naopak zdůraznil růst příjmů města a kontrolu výdajů v posledních osmi letech. Vedle úvěrového zatížení podle něj Olomouc disponuje zhruba 1,4 miliardy korun na účtech, určenými především pro investice, na něž lze získat vysoký podíl financování z vnějších dotací.

Marek Zelenka za Starosty označil zadlužení za vysoké, byť podle něj město není před bankrotem. Uvedl, že úvěrová zadluženost na konci roku 2025 přesahovala 1,6 miliardy korun a město má schválený další investiční úvěr až 650 milionů korun se splatností do roku 2047. Prosazuje proto přednostní snižování dluhu, porovnávání velkých projektů s levnějšími variantami, lepší soutěžení zakázek a měřitelné řízení městských firem.

Jan Vašíř z ODS rovněž zdůraznil, že rozhodující není samotná výše dluhu, ale účel financování. Za problém považuje použití peněz na provoz, zatímco promyšlené investice mohou být podle něj opodstatněné. Kritizoval mimo jiné výstavbu bytů v Janského ulici financovanou z dnešního dluhu a žádá jasnější investiční priority, dohled nad provozními náklady a lepší správu městského majetku. ODS zároveň odmítá zvýšení daně z nemovitosti.

Rozdělování daní jako společný argument

Požadavek na změnu systému rozpočtového určení daní zaznívá od více kandidátek. Pavel Jelínek za SPD, Trikoloru a Svobodné tvrdí, že nynější nastavení připravuje Olomouc o stovky milionů korun ročně. Nové úvěry by podle něj měly financovat jen projekty s dlouhodobým přínosem a město má důsledněji vyhodnocovat také budoucí provozní náklady investic.

Lucie Tungul za uskupení Milujeme Olomouc považuje zadlužování za přijatelné u rozumných investic, ne však při financování chodu města. Prosazuje srozumitelnější rozpočet, intenzivnější využívání evropských a státních dotací a podporu místních firem a podnikatelů, která by měla posílit pracovní místa i příjmovou základnu města.

Aleš Prstek z ProOlomouc varuje před rozsáhlými projekty bez odpovídající návratnosti a připomíná náklady na správu dluhu, jež pak chybějí na městské služby. Přednost by podle něj měla mít péče o existující infrastrukturu a majetek, například vodovodní síť. I on označuje systém přerozdělování daní za nevýhodný pro Olomouc a navrhuje spolupráci velkých měst při prosazování změny vůči státu.