Pákistánská vláda slíbila prodat devět státních společností pro distribuci elektřiny do prosince 2027. Podniky a související dotace stály veřejné finance ve fiskálním roce 2025 celkem 850 miliard pákistánských rupií, avšak Mezinárodní měnový fond (MMF) pochybuje, zda navržené uspořádání po privatizaci skutečně ukončí hromadění ztrát.
První vlna se má týkat distribučních společností ve Faisalábádu, Gudžránwále a Islámábádu. Pákistánská privatizační komise očekává dokončení prověrky podniků během tří měsíců a jejich prodej postupně v lednu, únoru a březnu 2027. Původní plán počítal s uzavřením těchto transakcí již do konce letošního roku, termín se ale nejméně o tři měsíce posouvá.
Další na řadě mají být v období od dubna do června 2027 podniky v Hajdarábádu a Sukkuru. Do prosince 2027 chce vláda nabídnout také distributory v Péšávaru, Hazáře, Láhauru a Multánu. Výjimkou zůstává společnost zásobující elektřinou oblast Kvéta. Ta ve fiskálním roce 2025 vykázala ztrátu 112 miliard rupií a získala dalších 54 miliard rupií na subvencích, přesto do programu privatizace zařazena není.
Deset distribučních firem podle centrální monitorovací jednotky ministerstva financí vytvořilo ve fiskálním roce 2025 ztrátu 299 miliard rupií. Stát jim vedle toho poskytl 551 miliard rupií na dotacích. Vláda proto sází na to, že zájem investorů podpoří nedávný prodej Pakistan International Airlines, národního leteckého dopravce.
Dluhy a tarify zůstávají rizikem pro rozpočet
Model připravený pro první tři distribuční společnosti však převádí část nákladů mimo prodávané firmy. Zejména pozemky a závazky vůči penzionovaným zaměstnancům mají být vyčleněny do zvláštní účelové společnosti, takzvaného SPV. Jen závazky vůči bývalým zaměstnancům těchto tří podniků dosahovaly v červnu 2025 celkem 312 miliard rupií; konečná částka se může zvýšit po rozdělení účetních rozvah podle výsledků z března 2026.
V červnu loňského roku měly tři podniky aktiva v hodnotě 1,2 bilionu rupií a závazky 1,05 bilionu rupií, tedy čistý kladný vlastní kapitál 145 miliard rupií. MMF se při jednáních ptal, zda vyčlenění starých dluhů mimo privatizované společnosti nezanechá významnou část finanční zátěže na státu. Podle fondu takový postup sice může ztráty omezit, ale nemusí zastavit jejich další růst.
Fond připomněl i zkušenost s K-Electric, jedinou již privatizovanou distribuční společností v zemi. Pákistánský rozpočet pro současný fiskální rok nadále počítá pro tento podnik se subvencí 163 miliard rupií. Pokud by začal platit konečný víceletý tarif 32,37 rupie za jednotku elektřiny, roční potřeba dotace by podle uvedených údajů klesla přibližně na 120 miliard rupií.
Vláda zároveň hodlá zachovat jednotnou cenu elektřiny pro zákazníky privatizovaných i státních distributorů. Investoři o této podmínce byli informováni. Jednotný tarif ale znamená, že odběratelé u efektivnějších firem budou dál nést část nákladů na neefektivitu distributorů v Kvétě, Péšávaru či Sukkuru. Právě kombinace jednotných cen, státem ponechaných historických dluhů a pokračujících dotací je hlavním důvodem, proč MMF zpochybňuje rozpočtový přínos celé privatizace.
Podobný postup vláda použila při prodeji Pakistan International Airlines, kdy 673 miliard rupií ztrát přesunula do PIA Holding Company. Tato částka pak do letošního června vzrostla na 817 miliard rupií. Privatizační komise odmítá, že by MMF měl k její struktuře zásadní výhrady, a uvádí, že připravovaný model může finanční únik snížit, i když jej zcela neodstraní.
