Průběžný výsledek amerických voleb do Kongresu podle komentáře Daniela Veselého nepřináší odpověď na hlubší problém americké ekonomiky a politiky: mimořádný vliv kapitálu na rozhodování státu. Autor připomíná neúspěšnou téměř půlmiliardovou investici Elona Muska do politické kampaně, zároveň ji však považuje jen za dílčí ukázku širšího systému financování politiky a lobbingu.
Podle Veselého velké finanční zdroje oslabují princip, že politická rozhodnutí mají vycházet především z potřeb většiny voličů. V této souvislosti odkazuje na studii Martina Gilense z Princetonské univerzity a Benjamina Page ze Severozápadní univerzity z roku 2014. Její autoři dospěli k závěru, že běžní občané a občanské skupiny mají ve srovnání s ekonomickými elitami na politiku malý nebo žádný samostatný vliv.
Nerovnost jako klíčový ekonomický problém
Za ještě podstatnější autor považuje dlouhodobý přesun bohatství. Cituje analýzu RAND Corporation z předchozího roku, podle níž mezi lety 1975 a 2023 přešlo od 90 procent méně majetných Američanů k nejbohatší části společnosti 79 bilionů dolarů vytvořeného bohatství.
Pokud by hospodářský růst v tomto období přinášel širší prospěch, spodních 90 procent Američanů by podle uvedené analýzy získávalo téměř o čtyři biliony dolarů ročně více. Na průměrného zaměstnance by tak připadalo přibližně 26 000 dolarů za rok navíc. Veselý z těchto údajů vyvozuje potřebu výraznějšího přerozdělení bohatství a zásadních legislativních změn, včetně veřejné kontroly nad kritickou infrastrukturou a veřejnými statky.
Volební úspěchy nových progresivních demokratických politiků, mezi nimiž autor zmiňuje prvního muslimského senátora Abdula El-Sayeda, proto hodnotí zdrženlivě. Samotný vstup nových osobností do Kongresu podle něj nemusí znamenat změnu ekonomických pravidel, pokud zůstane zachován dosavadní vliv velkých dárců, lobbistických skupin a stranického vedení.
Jako příklady politiků, jejichž původně radikálnější postoje se podle autora střetly s limity stranického a institucionálního prostředí, uvádí senátora Bernieho Sanderse a kongresmanku Alexandrii Ocasio-Cortez. Skepticky se dívá také na případný vzestup progresivního newyorského starosty Zohrana Mamdaniho do celostátní politiky. Hlavním tématem komentáře tak není dílčí volební výsledek, ale otázka, zda může politický systém financovaný velkými penězi účinně reagovat na rostoucí majetkovou nerovnost.
