Česká ekonomika se po roce 2027 připravuje na zásadní proměnu čerpání evropských peněz. Dosavadní systém mnoha fondů a proplácení jednotlivých uznatelných nákladů má nahradit širší model, v němž bude financování více spojeno s dosažením konkrétních výsledků. Pro firmy, obce i stát tak nebude rozhodující jen objem vyčerpané podpory, ale zejména to, zda peníze skutečně přinesly plánovanou změnu.

Podobu nového období rozebírali odborníci na diskusním setkání týdeníku Ekonom. Klára Kracíková, ředitelka odboru strategického rámce fondů EU z Národního orgánu pro koordinaci na ministerstvu pro místní rozvoj, označila za klíčové dvě změny. První spočívá ve spojování dosud oddělených dotačních oblastí, které zahrnovaly například kohezní politiku, zemědělství, bezpečnost a další evropské priority. Druhou je přechod od kontroly skutečně vynaložených nákladů k financování podle výkonu.

V dosavadním režimu žadatel projekt uskutečnil, doložil faktury a při splnění podmínek získal proplacení výdajů. Nově má stát předem definovat výsledek, kterého chce dosáhnout. Pokud například stanoví modernizaci pěti tisíc škol v určitém období, podstatné bude splnění tohoto cíle, nikoli samotný součet předložených účetních dokladů.

Méně rozdrobené podpory, více rozhodování o prioritách

Nový přístup má omezit dosavadní široké rozdělování podpory mezi velké množství oblastí a příjemců, pro které se v debatě používá označení „cukrování“. Takový model sice umožňoval otevřít programy pro mnoho záměrů, ale často znamenal nižší objem prostředků na jednotlivé priority. Pokud bude v budoucnu evropských peněz méně a současně se rozšíří okruh oblastí, jež o ně budou usilovat, bude podle diskutujících nutné vybírat podstatně selektivněji.

Pro podniky zůstává důležitá zejména předvídatelnost a administrativní jednoduchost. Viceprezident Hospodářské komory Milan Sedláček upozornil, že řada praktických parametrů zatím není vyjasněna a bude se o nich rozhodovat v dalších měsících. Podnikatelská sféra zároveň dlouhodobě poukazuje na hromadění pravidel. Jednotlivé požadavky mohou mít opodstatnění, jejich souhrn však může systém natolik zatížit, že i u méně složitého projektu firma potřebuje specializovaného poradce. Část podpory by pak místo produktivních investic pohltila administrativa.

Česká republika bude muset určit, na které investice soustředí omezené zdroje. Ekonomický expert společnosti BeePartner Petr Zahradník za hlavní směry označil proměnu zpracovatelského průmyslu směrem k vyšší produktivitě a přidané hodnotě, rozsáhlou modernizaci přenosové a distribuční sítě a dokončení páteřních dopravních spojení. Energetická síť podle něj stále odpovídá staršímu modelu, který je z 60 procent založen na uhlí a z 30 procent na jádře.

Obce řeší milníky i limity zadlužení

Města a obce budou čelit přechodu na systém milníků, který si již částečně vyzkoušely při Národním plánu obnovy. Výkonná ředitelka kanceláře Svazu měst a obcí ČR Radka Vladyková ale upozornila, že samosprávám chybí dlouhodobější a srozumitelně vymezená státní strategie. Právě na ni by měly navazovat jejich vlastní investiční plány, ať jde o infrastrukturu, služby nebo reakci na mimořádné situace, jako byly migrační vlny spojené s konfliktem na Ukrajině.

Citlivým bodem je rovněž předpokládaný alespoň částečný posun od nenávratných dotací k návratným finančním nástrojům, tedy úvěrům a zárukám, s nimiž se počítá od roku 2028. Samosprávy přitom musejí respektovat pravidla rozpočtové odpovědnosti a limity zadlužení. V situaci, kdy na ně stát převádí další úkoly bez odpovídajícího finančního krytí, například financování nepedagogických pracovníků ve školách, nemají obce podle Vladykové prostor pro vysoké dlouhodobé zadlužení.

Rizikem je také možnost, že velké dopravní stavby, například dálnice a železnice, spotřebují významnou část přímé dotační podpory. Menším samosprávám by pak pro jejich projekty mohly zůstat především úvěry a záruky. Vedle velkých celostátních investic proto obce zdůrazňují význam cestovního ruchu a místní ekonomiky, tedy projektů, které mohou vytvářet pracovní místa přímo v regionech.

Proměna financování tak nebude jen technickou úpravou dotačních pravidel. Vyžádá si rozhodnutí, jaké výsledky má země z evropských peněz získat, a schopnost příjemců tyto cíle prokazatelně naplnit. Měřítkem úspěchu už nemá být především výše vyčerpané částky, ale hospodářský a společenský efekt uskutečněných investic.