Rozsáhlé vyhodnocení dosavadních výzkumů nepřineslo důkaz, že by používání mobilních telefonů zvyšovalo riziko rakoviny mozku nebo dalších nádorů hlavy a krku. Pro spotřebitele i výrobce elektroniky je to důležitá zpráva, protože potvrzuje dosavadní nastavení bezpečnostních limitů a snižuje tlak na obavy, které se s bezdrátovými technologiemi táhnou už desítky let.

Elektromagnetické vlny jsou běžnou součástí každodenního provozu moderní ekonomiky. Využívají je mobilní telefony, Wi‑Fi sítě, rádio, televize i navigační systémy. Jde o záření na nízkoenergetickém konci spektra, tedy s podstatně menší energií než například rentgenové záření, u něhož jsou zdravotní rizika dlouhodobě známá. Právě rozdíl mezi těmito typy záření ale ve veřejné debatě často splýval a podporoval nejistotu kolem bezpečnosti běžné elektroniky.

Obavy se soustředily hlavně na mobilní telefony, protože je lidé při hovoru drží v těsné blízkosti hlavy. S masovým rozšířením mobilů proto sílila potřeba ověřit, zda dlouhodobé používání nemůže souviset se vznikem nádorových onemocnění mozku, hlavy nebo krku. Současně bylo nutné rozlišit mezi prokázanými účinky vysokoenergetického záření a nízkoenergetickými vlnami, které se u spotřební elektroniky používají.

Právě na tuto oblast se v roce 2019 zaměřil program Světové zdravotnické organizace. Vzniklo 13 odborných přehledů, které měly shrnout dostupné poznatky a zároveň ukázat, kde zůstávají slabá místa výzkumu. Posuzovaly se nejen samotné výsledky studií, ale i kvalita důkazů. Témata byla širší než jen rakovina a zahrnovala také plodnost, bolesti hlavy, tinnitus nebo další zdravotní obtíže.

Souhrnný článek, který minulý měsíc zveřejnil odborný časopis New Zealand Medical Journal, se opírá o výsledky tohoto projektu. Jeho autoři Mark Elwood a Ken Karipidis zahrnuli i klíčový přehled zaměřený přímo na vztah mezi mobilními telefony a rakovinou. Ten analyzoval 63 studií publikovaných v letech 1994 až 2022.

Závěr vyzněl poměrně jednoznačně. Přehled nenašel důkaz o zvýšeném riziku rakoviny mozku ani dalších nádorů hlavy a krku v souvislosti s používáním mobilních telefonů. Podle shrnutých dat se neprokázal rozdíl ani podle intenzity používání, ani podle délky užívání. Zvýšené riziko se neobjevilo ani u lidí, kteří telefon používali deset a více let.

Stejný přehled navíc nepřinesl důkaz, že by vystavení rádiovému nebo televiznímu vysílání souviselo s leukemií u dětí. I v tomto směru tak chybí přesvědčivá vědecká opora pro scénář, který se v debatách o elektromagnetickém záření dlouhodobě vrací.

Bezpečnostní normy zůstávají klíčové

Historicky přitom nebyly všechny obavy bezdůvodné. U některých nízkoenergetických forem záření je známý jejich zahřívací efekt, a právě proto byly zavedeny bezpečnostní limity pro elektronická zařízení. Tyto normy mají zajistit, aby spotřební technika fungovala v mezích považovaných za bezpečné. Pro firmy vyrábějící nebo dovážející elektroniku je tak vědecké hodnocení důležité nejen zdravotně, ale i regulatorně a nákladově.

Z ekonomického pohledu je podstatné, že dosavadní poznatky nepřinášejí signál pro zásadní přehodnocení trhu s mobilními zařízeními ani pro mimořádné zpřísnění pravidel. Neznamená to, že by výzkum skončil. Spíše to potvrzuje, že současný systém limitů a průběžného dohledu nad technologiemi má dál smysl a že případné budoucí úpravy mají vycházet z nových dat, nikoli z obecné obavy ze slova „záření“.

Autoři zároveň upozorňují, že u části dalších zdravotních témat nejsou důkazy tak silné, protože dostupných studií je málo nebo mají omezenou kvalitu. V praxi to znamená, že věda neumí absolutně vyloučit jakékoli riziko za všech okolností. Umí ale vyhodnotit, zda se v datech objevuje přesvědčivý a opakovaně potvrzený signál. U rakoviny mozku takový signál zatím chybí.

Populační data neukazují očekávaný nárůst

Silným podpůrným argumentem je i vývoj nemocnosti v celé populaci. Pokud by mobilní telefony výrazně zvyšovaly riziko nádorů mozku, muselo by se to s jejich masovým rozšířením projevit i v populačních statistikách. Takový trend se ale podle dostupných údajů neobjevil. Na Novém Zélandu například výskyt gliomu u lidí ve věku 10 až 69 let mezi lety 1995 a 2020 mírně klesal, a to navzdory tomu, že se mobilní telefony mezitím staly téměř univerzální součástí života.

Tento typ dat sám o sobě nedokazuje, že nemůže existovat žádný jednotlivý případ spojený s jinými okolnostmi. Ukazuje ale, že se v široké populaci neobjevil vzorec odpovídající významnému nárůstu rizika. Právě to je pro hodnocení veřejného zdraví i pro nastavení technických norem zásadní.

Současný stav poznání je tedy pro uživatele i trh s elektronikou spíše uklidňující. Přehled dosavadních studií nenašel souvislost mezi používáním mobilních telefonů a zvýšeným rizikem rakoviny mozku. Výsledky teď poslouží jako podklad pro širší vyhodnocení WHO, které má zohlednit i zbývající nejistoty a určit, kde budou potřeba další výzkumy i případné budoucí úpravy pravidel.