Výzkumníci z Institutu vědy a techniky Rakouska (ISTA) zjistili, že vypnutí genu PTEN v jednotlivých kmenových buňkách mozkové kůry myší výrazně zvýšilo tvorbu astrocytů a přibližně o čtvrtinu i tvorbu neuronů. Práce otevírá nový směr pro laboratorní výzkum gliomů, avšak neprokazuje účinnost žádné léčby u lidí ani v nádorových modelech.
Studii zveřejněnou v časopise Science Advances vedla skupina ISTA ve spolupráci se Sorbonne Université v Paříži, Yale School of Medicine a Veterinární univerzitou ve Vídni. Prvním autorem je postdoktorand Osvaldo Miranda Romero. Financování zahrnovalo mimo jiné programy Rakouského vědeckého fondu, grant Evropské výzkumné rady LinPro, stipendium Rakouské akademie věd a institucionální prostředky ISTA.
PTEN je nádorový supresorový gen, tedy gen tlumící růstové signály buněk. Jeho změny bývají spojovány s nadměrným růstem mozku a vyšším rizikem nádorových onemocnění. V pokusu vědci sledovali jednotlivé radiální gliové progenitory, kmenové buňky podílející se na výstavbě mozkové kůry. Buňky bez genu Pten vytvořily více neuronů a podstatně více astrocytů, podpůrných buněk nervové tkáně. Větší byly také samotné vzniklé buňky.
Experiment využil metodu MADM, která umožňuje barevně rozlišit jednu geneticky změněnou buňku a její normální sesterskou buňku ve stejném mozku myši. Díky tomu lze oddělit přímý účinek mutace od vlivu okolní tkáně. Nejde však o model mozku, v němž by mutaci nesly všechny buňky, a výsledky proto nelze bez dalších testů přenášet na lidské pacienty.
MAPK jako další výzkumný směr pro gliomy
Pro další vývoj léčby je podstatné především zjištění, že nadbytek astrocytů při ztrátě Pten nevymizel ani po odstranění receptoru EGFR. Za běžných okolností je EGFR pro tvorbu astrocytů důležitý. V buňkách bez Pten se ale rozhodující ukázala signalizační dráha MAPK, konkrétně mechanismus spojený s geny Mapk1 a Mapk3. Teprve jejich souběžné omezení vrátilo počet astrocytů na úroveň srovnatelnou s normálními buňkami.
Tento výsledek může být relevantní pro ekonomiku budoucího onkologického výzkumu. Glioblastom, agresivní forma gliomu, má omezené možnosti léčby a u části nádorů se objevují změny genu PTEN i poruchy EGFR. Inhibitory EGFR se již v klinickém výzkumu a léčbě používaly, jejich přínos u glioblastomu byl ale dosud omezený a odpověď pacientů nejednotná. Autoři proto navrhují MAPK jako možný cíl k dalšímu prověření, nikoli jako ověřenou náhradu stávající léčby.
Léky zasahující do příbuzné dráhy MEK již existují, například trametinib nebo selumetinib. Dosavadní poznatky ale neukazují, že by blokáda MAPK fungovala u gliomů s nedostatkem PTEN a rezistencí vůči inhibitorům EGFR. Výzkum ISTA netestoval lidské buňky, pacienty, nádory ani léčiva. Případný přenos do klinické praxe by proto vyžadoval nákladné ověření v nádorových modelech, organoidech a následně v klinických studiích.
Studie tak představuje zejména základní biologický poznatek s možnou hodnotou pro budoucí vývoj diagnostiky a cílené léčby. Ukazuje, že ztráta PTEN může v myší mozkové kůře přesměrovat tvorbu astrocytů na dráhu MAPK nezávislou na EGFR. Zda tento mechanismus vysvětluje odolnost některých lidských gliomů vůči léčbě, zatím zůstává neověřené.

