Návrh státního rozpočtu na příští rok se schodkem 389 miliard korun znovu otevřel debatu o tom, kam se posouvají české veřejné finance. Podle rektora Vysoké školy ekonomické v Praze Petra Dvořáka je problémem nejen samotná výše plánovaného schodku, ale hlavně to, že navazuje na několikaletý trend stále hlubších deficitů bez jasného plánu, jak ho zastavit.

Dvořák upozorňuje, že takto vysoký schodek neodpovídá situaci, v níž se česká ekonomika nachází. Za podstatné považuje dívat se ne na jeden rozpočtový rok, ale na vývoj v delším období. Právě v něm podle něj vychází najevo, že deficit není jednorázovým opatřením, ale postupně se stává standardem. V tom vidí hlavní riziko pro budoucí stabilitu státních financí.

Podle ekonoma by bylo možné sestavit rozpočet s nižším schodkem, vyžadovalo by to však zásah do mandatorních výdajů. Takový krok by se neobešel bez legislativních změn a bez politické ochoty nést náklady spojené s omezením části výdajů, na které jsou jejich příjemci zvyklí.

Vláda přitom do budoucna mluví o postupném snižování schodků, konkrétní opatření ale zatím nepředstavila. Současně obhajuje vysoký deficit tím, že část peněz směřuje do investic, které mají podpořit hospodářský růst v dalších letech. Právě na tento argument Dvořák reaguje nejostřeji.

Teze, že země z dluhu „vyroste“, podle něj zní politicky atraktivně, ale při pohledu na čísla nevychází. Pokud se HDP meziročně zvýší o jeden procentní bod, promítne se to podle jeho odhadu do příjmů státního rozpočtu přibližně o 20 až 25 miliard korun. Ve srovnání se schodkem ve výši 389 miliard je tak zřejmé, že samotný ekonomický růst tak velký deficit pokrýt nemůže.

Dluh roste z výhodnější startovní pozice

Dvořák zároveň připomíná, že Česko sice stále vychází z relativně lepší dluhové pozice než řada jiných států, právě to by ale podle něj mělo být důvodem k větší opatrnosti. Varuje, že do konce volebního období by se mohl státní dluh zvýšit zhruba o 1 bilion a 300 miliard korun proti dnešku, a to ještě bez započtení takzvaných únikových doložek, které umožňují půjčovat si další desítky až stovky miliard korun ročně mimo standardní schodky. Pro rok 2027 zmiňuje například dalších 30 miliard korun na obranu.

Krátkodobě si podle něj stát takový vývoj ještě dovolit může, protože mezinárodní srovnání ukazuje i výrazně zadluženější země. Zároveň ale zdůrazňuje, že lepší výchozí stav by neměl být argumentem pro další zhoršování rozpočtové disciplíny. Naopak by měl být využit k tomu, aby se tempo zadlužování začalo brzdit dříve, než se zhorší podmínky pro financování dluhu.

Samotná výše investic nestačí

Ministryně financí Alena Schillerová obhajuje vysoký schodek také tím, že bez něj by nebylo možné pokračovat v infrastrukturních projektech a jejich zastavení či konzervace by přinesly další náklady. Dvořák však upozorňuje, že samotný objem investic o kvalitě rozpočtu ještě nic zásadního neříká. Rozhodující je jejich efektivita a skutečný přínos pro výkon ekonomiky.

Podle něj Česká republika ani v mezinárodním srovnání nevydává na investice málo. Problém vidí spíše v tom, že se tyto výdaje zatím dostatečně nepromítají do celkového růstu ekonomiky. Investice tak sice mohou veřejně působit přijatelněji než financování běžného provozu státu na dluh, samy o sobě ale vysoké schodky neospravedlňují.

Ekonom proto uzavírá, že přínos investic nezpochybňuje, měly by však zůstávat v mezích, které si země může dlouhodobě dovolit. Právě to podle něj v nynější podobě rozpočtu chybí nejvíc.