Ruský dům vědy a kultury v Berlíně se znovu dostal pod tlak poté, co francouzské úřady v dokumentech k vyhoštění bývalé šéfky RT France Ksenije Fjodorovové uvedly, že tato instituce podle jejich hodnocení slouží i jako krytí pro ruské tajné služby. Pro německou vládu je spor citlivý nejen bezpečnostně, ale také právně a finančně: provoz zařízení dál pokračuje navzdory unijním sankcím a část nákladů se hradí i z německého spolkového rozpočtu.

Francie vydala příkaz k vyhoštění pětačtyřicetileté Fjodorovové a zároveň rozhodla o zmrazení jejího majetku na šest měsíců. Tamní úřady ji označují za kremelskou propagandistku a vlivovou aktérku, která měla úmyslně šířit dezinformace a přispívat k rozdělování evropských společností. Soud mezitím rozhodnutí úřadů potvrdil. Právě v těchto podkladech se objevila i zmínka, že se Fjodorovová údajně nedávno ucházela o pozici ředitelky Ruského domu v Berlíně.

Samotný Ruský dům toto spojení odmítá. Uvedl, že nemá informace o tom, že by se Fjodorovová měla stát jeho ředitelkou, a trvá na tom, že jde o kulturní instituci fungující na základě platné bilaterální mezivládní dohody mezi Německem a Ruskem. Navenek se zařízení prezentuje jako centrum pro výstavy, koncerty, jazykové kurzy a podporu ruské kultury a jazyka.

Právě tento oficiální status je ale dlouhodobě zpochybňován. Objekt na berlínské Friedrichstrasse, otevřený v roce 1984, provozuje ruská státní agentura Rossotrudničestvo, která spadá pod ministerstvo zahraničí v Moskvě a Evropská unie ji v roce 2022 zařadila na sankční seznam v souvislosti s ruskou válkou proti Ukrajině. Kritici v německé politice proto tvrdí, že kulturní činnost je jen formální rámec, zatímco skutečný význam zařízení je politický a vlivový.

Účty pod dohledem, budova ale zůstává v provozu

Ekonomicky podstatné je, že sankce samy o sobě neznamenají automatické uzavření instituce. Ruský dům nemůže volně nakládat se svými účty u Bundesbanky a jednotlivé převody podléhají schválení. Německá centrální banka přitom požaduje doložení účelu plateb, například u energií nebo dalších provozních nákladů. Provozovatelé se proti těmto omezením soudně bránili, loni ale neuspěli.

To v praxi znamená, že objekt může dál fungovat alespoň v rozsahu nezbytném pro správu a údržbu. U budovy o přibližně 30 tisících metrech čtverečních využitelné plochy nejde o zanedbatelnou položku. Součástí objektu jsou také byty a v roce 2023 zde bylo registrováno více než 100 obyvatel. Uzavření nebo omezení provozu by tak nemělo jen diplomatický rozměr, ale i přímé majetkové a provozní důsledky.

Dalším citlivým bodem jsou veřejné finance. Navzdory sankčnímu režimu má být v roce 2026 z německého spolkového rozpočtu vyčleněno 70 tisíc eur na úhradu daně z nemovitosti. Německé ministerstvo zahraničí to zdůvodňuje právní povinností vyplývající z německo-ruské kulturní dohody o Ruském domě v Berlíně a Goethe-Institutu v Moskvě, podepsané v roce 2011. Vedle toho existuje ještě další smluvní úprava týkající se nemovitostí kulturních institutů, uzavřená na 99 let, kterou nelze jednostranně vypovědět.

Pro spolkovou vládu to vytváří nepříjemnou rozpočtovou i reputační situaci. Na jedné straně čelí tlaku, aby neposílala veřejné peníze do organizace napojené na sankcionovanou ruskou strukturu. Na druhé straně je svázána závazky, jejichž porušení by mohlo vyvolat právní spor i odvetné kroky vůči německým kulturním institucím v Rusku. Podle informací z vládních kruhů se Berlín obává, že Moskva by mohla reagovat například uzavřením zbývajících Goethe-Institutů.

Politický tlak roste, právní prostor zůstává omezený

Německé bezpečnostní orgány zatím veřejně nespojily Ruský dům přímo s aktivitami ruských zpravodajských služeb. Spolkový úřad pro ochranu ústavy na dotazy pouze uvedl, že veřejně nekomentuje záležitosti týkající se možných zpravodajských poznatků nebo operací. I to vysvětluje, proč se dosud vedla opatrná politika, která se vyhýbala přímé konfrontaci kolem této instituce.

Část politiků však žádá tvrdší postup. Poslanec Zelených Robin Wagener vyzval k okamžitému ukončení financování Ruského domu a chce otevřít otázku zrušení příslušných rozpočtových prostředků. Kriticky se vyjádřila také europoslankyně Marie-Agnes Strack-Zimmermann z FDP, podle níž by případné potvrzení nových poznatků znamenalo, že už nejde o kulturní centrum, ale o bezpečnostní riziko v centru Berlína.

Celou debatu navíc umocňuje personální nejistota. Dosavadní ředitel Pavel Izvolskij na jaře z funkce odešel a následně opustil Německo. Jedním z možných vysvětlení je, že mu letos skončil diplomatický status a nebyl prodloužen, Ruský dům však jeho odchod označil za běžnou organizační změnu po devíti letech ve vedení. Instituci nyní dočasně vede jeho zástupce.

Z hospodářského pohledu tak nejde jen o spor o bezpečnostní hodnocení jedné budovy. Ve hře jsou sankční pravidla, rozpočtové výdaje, dlouhodobé mezistátní smlouvy i otázka, jak daleko může evropský stát zajít při omezování provozu zahraniční instituce, pokud je zároveň vázán dřívějšími závazky. Právě tato kombinace vysvětluje, proč Ruský dům v Berlíně zůstává i přes rostoucí tlak dál v provozu.