Britská zpěvačka Sarah Brightmanová vystoupí 26. listopadu v pražské O2 areně s vánočně laděným programem, jehož součástí má být velký orchestr, sbor i výrazná světelná scénografie. Cestu do Prahy přitom zkomplikoval provozní problém na londýnském Heathrow a dalších britských letištích, přesto se její tým do metropole dostal ranním letem.

Zpěvačka popisuje příjezd jako „operaci Praha“, protože podle ní bylo nutné překonat komplikace spojené s výpadkem počítačových systémů na letištích. Podobné poruchy mohou vedle cestujících zasáhnout i pořadatele koncertů, dopravce a početné produkční týmy, které zajišťují přesuny umělců, techniky a navazující harmonogram akcí.

Pražský koncert má stavět na známých skladbách z různých zemí, duchovní hudbě, chorálech, koledách a klasických titulech. Brightmanová uvedla, že na vizuální podobě večera spolupracovala se světelným designérem. Součástí produkce budou také scénické kostýmy připravené ve spolupráci se stylistkou Victorií. Pro velkou halu tak nejde jen o samostatné pěvecké vystoupení, ale o technicky a personálně náročný projekt.

Koncertní kariéra stojí na dlouhodobé přípravě

Sarah Brightmanová se pohybuje mezi klasickou hudbou, muzikálem a populární produkcí. Profesionální divadelní roli získala už v jedenácti letech na londýnském West Endu. V posledních letech strávila dva a půl roku v Asii v roli Normy Desmondové v muzikálu Sunset Boulevard, nyní se znovu soustředí na koncertování a nahrávání.

Za jeden ze základů dlouhodobě udržitelné kariéry považuje soustavnou práci s hlasem. Přirovnává jej ke svalu, který vyžaduje pravidelný trénink, a uvádí, že pracuje samostatně i s hlasovými kouči v různých zemích. Důležitá je pro ni rovněž životospráva před vystoupením: dostatek energie, ale bez přejídání a bez potravin, které mohou hlas nebo komfort při zpěvu ohrozit.

V rozhovoru zdůraznila také svůj perfekcionismus. Některé nabídky odmítá, pokud jim nemůže věnovat potřebný čas a dosáhnout výsledku, za kterým by si stála. Z obchodního pohledu jde o přístup, který omezuje počet projektů, současně však chrání kvalitu značky umělce i očekávání publika.

Brightmanová připomněla, že její profesní dráhu formovaly muzikálové role, spolupráce s Andrewem Lloydem Webberem i celosvětový úspěch skladby Time to Say Goodbye s Andreou Bocellim z roku 1996. Úspěch podle ní nevzniká pouze shodou okolností, ale propojením přípravy, práce a schopnosti využít příležitost ve správný okamžik.

Vedle velkých jevištních projektů má zkušenost i s tanečními remixy a popovou tvorbou, k níž patřil například titul I Lost My Heart to a Starship Trooper. Zájem o fyzické hudební nosiče podle ní zcela nezmizel; při nedávné návštěvě Tokia ocenila nabídku obchodů, kde vedle alb a vinylů zůstávají dostupné také kazety. Budoucnost hudebního trhu vidí spíše v souběhu digitální distribuce a fyzických formátů než v převaze jediného způsobu poslechu.