Začátkem září se u Městského soudu v Praze otevře spor, který přesahuje samotný trh s pohonnými hmotami. Žaloba trojice malých čerpacích stanic proti ministerstvu financí může napovědět, zda stát nese odpovědnost za ztráty podnikatelů, pokud je cenovou regulací fakticky dotlačí k prodeji pod náklady.

Mezi žalobci je i rodinná čerpací stanice z Kamenice nad Lipou. Její provozovatelé tvrdí, že během režimu cenových stropů po Velikonocích museli prodávat paliva se ztrátou, protože maximální ceny vyhlašované státem neodpovídaly jejich reálním nákupním cenám. Právě tato stanice po státu požaduje 88 tisíc korun. Částka sama o sobě není vysoká, význam kauzy ale spočívá hlavně v tom, že může vytvořit vodítko pro další malé firmy, které by v budoucnu dopadla podobná mimořádná regulace.

Soud se má případem začít zabývat 2. září. Kořeny sporu sahají k 8. dubnu, kdy ministerstvo financí v reakci na růst cen pohonných hmot po blokádě Hormuzského průlivu poprvé zavedlo cenové stropy. Vláda současně snížila spotřební daň na naftu o dvě koruny na litr. Maximální cenu ministerstvo stanovovalo podle průměru denních indexů velkoobchodníků a denních burzovních kotací, ke kterým připočetlo spotřební daň, DPH a marži 2,50 koruny na litr. Strop se přepočítával každý den a krátce po poledni úřad oznamoval maximální cenu pro následující den.

Právě denní přepočet se stal pro malé provozovatele hlavním problémem. Na rozdíl od velkých sítí obvykle nenakupují pohonné hmoty v takových objemech a za podmínek, které by jim umožnily lépe rozložit cenové výkyvy. Pokud nakoupili za vyšší cenu a stát následně prudce snížil cenový strop podle čerstvého průměru, dostali se do situace, kdy měli prodávat levněji, než sami nakoupili. Druhou možností bylo prodej omezit nebo zastavit, což by znamenalo ztrátu tržeb i zákazníků.

Velké řetězce byly vůči takto nastavené regulaci odolnější. Část z nich měla ceny nasmlouvané na delší období a silné skupiny typu Orlen nebo MOL mohly dopady v maloobchodu tlumit v rámci širšího podnikání. U malých čerpacích stanic podobný prostor chyběl. Podle Unie nezávislých petrolejářů navíc nezávislým pumpám během regulace ubyla zhruba desetina zákazníků, protože zásah státu sblížil ceny na dálnicích a dalších exponovaných místech s cenami menších stanic mimo hlavní tahy.

Úprava pravidel může hrát ve prospěch žalobců

Další důležitý moment přišel na konci dubna. Ministerstvo financí pravidla upravilo: zvýšilo maximální povolený rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou na tři koruny za litr a místo jednodenního průměru začalo při výpočtu regulovaných cen používat klouzavý třídenní průměr. Tím se situace pro malé pumpaře zmírnila a regulace podle nich přestala být likvidační.

Právě tato změna ale může být v soudním sporu podstatná. Žalobci mohou argumentovat, že pokud stát parametry upravil tak rychle a tak výrazně, nepřímo tím přiznal, že původní nastavení bylo pro část trhu neudržitelné. Významné je i to, že ministerstvo podle původního textu krátce před zavedením regulace ve své analýze dospělo k závěru, že trh s pohonnými hmotami je funkční. U soudu tak může být sporné, jak silné důvody pro mimořádný zásah skutečně existovaly.

Regulace nakonec po úpravě z velké části ztratila praktický efekt a vláda ji zrušila až o další tři týdny později. Spor se tak nebude točit jen kolem samotné výše škody, ale také kolem otázky, zda stát při zásahu do trhu postupoval přiměřeně a zda může podnikatelské ztráty přenést na soukromé firmy bez náhrady.

Výsledek může být důležitý i pro jiné obory

Význam případu zvyšuje i následná legislativní změna. Koncem dubna kabinet ve zkráceném řízení prosadil zákon, který mu umožňuje stanovovat ceny na čerpacích stanicích vládním nařízením. Podle kritiky však současně neupravil jasný mechanismus kompenzací pro podnikatele, kterým by taková regulace způsobila ztrátu. V praxi by proto mohlo být pro poškozené firmy mnohem složitější domoci se náhrady soudní cestou.

Pro malé a střední podniky je proto nynější spor důležitý i mimo oblast pohonných hmot. Pokud soud připustí, že při nevhodně nastavené cenové regulaci může vzniknout nárok na kompenzaci, půjde o důležitý signál pro další odvětví, kde by stát v budoucnu mohl zasáhnout do cenotvorby. Naopak opačný výsledek by posílil nejistotu menších firem, které nemají rezervy ani vyjednávací sílu velkých korporací a podobné zásahy nesou nejhůře.