Americký prezident Donald Trump na pondělním shromáždění v Grand Islandu ve státě Nebraska ukázal visačku obleku značky Jos. A. Bank. Nešlo tak o italské Brioni, s nimiž byl dlouhodobě spojován. Rozdíl v ceně mezi oběma značkami je výrazný a volba oděvu zároveň přitáhla pozornost k dovozu a americké obchodní politice.
Fotografie z mítinku zachytily Trumpa, jak odhrnuje tmavomodré sako a ve vnitřní podšívce je vidět štítek s názvem Jos. A. Bank. Jde o amerického prodejce pánské módy, který na svém webu propaguje každodenní nízké ceny. Obleky této značky se podle uvedených cen obvykle prodávají za 250 až 580 dolarů.
Na sociálních sítích se proto rozproudila debata o změně oproti značce Brioni. Italský výrobce luxusních pánských obleků Trumpovi dodával šatník už pro reality show The Apprentice v prvním desetiletí tohoto století. Trump také v knize Think Like a Billionaire z roku 2004 napsal, že nosí obleky Brioni kupované přímo z nabídky prodejen.
Obleky Brioni se pohybují přibližně mezi 5 500 a 16 200 dolary, tedy mnohonásobně výše než modely Jos. A. Bank. Cenový rozdíl podle dostupných informací zřejmě není pro Trumpa zásadním omezením: jeho majetková přiznání mají uvádět, že v minulém roce vydělal nejméně 2,2 miliardy dolarů.
Dovozový oděv v debatě o clech
Volba značky získala politický rozměr především kvůli místu výroby. Autor píšící o pánské módě Derek Guy upozornil, že obleky Jos. A. Bank se vyrábějí převážně mimo Spojené státy, typicky například v Číně a Bangladéši. Firma přitom nabízí i přidruženou značku Joseph Abboud, jejíž oděvy jsou vyráběny v USA.
Kritici tak poukázali na rozpor s Trumpovým důrazem na rozšiřování výrobních kapacit ve Spojených státech. Téma je citlivé i vzhledem k jeho rozsáhlým clům vůči soupeřům i spojencům USA, které odůvodňoval údajně nespravedlivými obchodními praktikami vůči americkým firmám a pracovníkům. Nejvyšší soud v únoru většinu těchto globálních cel zrušil s tím, že byla zavedena nezákonně.
Bílý dům byl podle původní zprávy požádán o vyjádření k prezidentově volbě obleku. Samotná epizoda ukazuje, jak se i běžný spotřební výrobek může v prostředí celních sporů stát symbolem debat o cenách, zahraniční výrobě a podpoře domácích podniků.

