Porážka Donalda Trumpa podle autora neuzavírá problém, který mu otevřel cestu k politické podpoře. Podstatou je ekonomika založená na stále vyšším zadlužování, růstu spotřeby a nerovném rozdělení bohatství. Pokud tradiční strany nenabídnou důvěryhodnou odpověď na zhoršující se pocit ekonomické jistoty, může se prostor pro jednoduchá populistická vysvětlení znovu rychle otevřít.
Současné hospodářské uspořádání přirovnává autor ke kasinu, kde výnos jedné skupiny může znamenat ztrátu pro jinou. Nejde přitom o systém s nulovým součtem: část vytvořené hodnoty pohltí provozní náklady, zejména výnosy finančního sektoru. Ten podle komentáře získává rostoucí podíl na bohatství i větší politický vliv.
Vlády, firmy i domácnosti se proto zadlužují a budoucí příjmy zčásti převádějí věřitelům. Úvěr sám o sobě nemusí být problémem, pokud financuje investice vedoucí k novým hodnotám či lepším životním podmínkám. Právě tak fungovala poválečná ekonomika po několik desetiletí. Riziko vzniká ve chvíli, kdy se další zadlužování stane podmínkou běžného fungování ekonomiky a stále větší díl příjmů míří na obsluhu starých závazků.
Takový model vyžaduje nepřetržitý hospodářský růst. Je nutný jak pro splácení dosavadních dluhů, tak pro vytváření prostoru pro úvěry nové. Autor však upozorňuje, že růst materiální produkce má i cenu, která se do běžných ekonomických ukazatelů promítá jen omezeně: vyšší spotřebu neobnovitelných surovin, tlak na půdu, vodu a ekosystémy i náklady na odstraňování škod způsobených předchozí hospodářskou aktivitou.
Část růstu HDP tak podle této argumentace může zachycovat také výdaje na nápravu škod, nikoli skutečné zvýšení blahobytu. Společnost se může jevit jako bohatší podle finančních ukazatelů, a zároveň přicházet o přírodní zdroje, na nichž její životní úroveň stojí. Ekonomika podle autora nemůže dlouhodobě ignorovat konečné materiální limity planety.
Dluhová nejistota vytváří prostor pro jednoduché politické sliby
Demokraté mohou kritizovat Trumpovu politiku, hájit instituce a prosazovat dostupnější bydlení či zdravotnictví. Podle autora ale zpravidla nezpochybňují samotný předpoklad, že prosperitu zajistí další růst. Otevřeně přiznat, že dosavadní úroveň spotřeby nelze dlouhodobě udržet pouhým zvyšováním výkonu ekonomiky, by bylo politicky velmi obtížné.
Donald Trump naproti tomu nabízel snadno srozumitelný výklad problémů: odpovědnost připisoval přistěhovalcům, Číně, globalistům a liberálním elitám. Autor jeho diagnózu označuje za zavádějící, zároveň ale připouští, že reagovala na reálný pocit části obyvatel, že ztrácí vliv nad vlastními životními vyhlídkami. Pokud zavedené politické síly nedokážou tuto nejistotu věrohodně popsat a řešit, roste přitažlivost politiků nabízejících jasné viníky i zdánlivě rychlá řešení.
Ekonomická nejistota má podle komentáře širší společenský důsledek. Demokracie, občanská práva a solidarita se rozvíjely v podmínkách materiálního dostatku, který lidem dovoloval věnovat čas také vzdělání, veřejnému životu a zájmům přesahujícím okamžité přežití. Jestliže však samotný ekonomický model podkopává zdroje tohoto dostatku, oslabuje i podmínky, na nichž tyto hodnoty stojí.
V prostředí narůstající nejistoty může solidaritu nahradit soutěž o podíl na omezených zdrojích. Místo společných řešení pak sílí hledání skupin, které mají nést vinu za pokles životní úrovně. Autor proto spojuje ekonomickou nerovnost, dluhovou zátěž a tlak na zdroje také s rizikem růstu extremismu.
Prosperita nemůže být měřena jen růstem HDP
Text nevolá po odmítnutí technického pokroku ani po návratu k předindustriálním poměrům. Za nutné však považuje změnit cíl hospodářské politiky: ekonomika má sloužit lidem, nikoli naopak. Vedle HDP, investic a hodnoty finančních aktiv by se podle autora mělo hodnotit také to, jak jsou vytvořené hodnoty rozdělovány, jaká je skutečná životní úroveň domácností a zda dnešní prosperita neohrožuje budoucí generace.
Taková změna by vyžadovala i ochotu oddělit představu dobrého života od stále vyšší materiální spotřeby. Právě zde však autor vidí hlavní politickou překážku: voliči očekávají, že jejich děti budou žít materiálně lépe než oni sami, a politik, který by tuto představu zpochybnil, by riskoval volební neúspěch. Vítězství demokratů ani porážka Trumpa proto samy o sobě podle komentáře nemusí znamenat zásadní obrat, pokud se nezmění pohled na dluh, růst a skutečný obsah prosperity.
