Podle spisovatele a dlouholetého kritika technologických firem Coryho Doctorowa není zhoršující se stav internetu jen otázkou kvality služeb, ale také důsledkem politických a regulatorních rozhodnutí, která po desítky let nahrávala velkým platformám. Výsledkem jsou podle něj silnější monopoly, slabší ochrana spotřebitele a nové zdroje zisku postavené na datech uživatelů, uzavřených ekosystémech a omezení konkurence.

Doctorow odmítá výklad, podle něhož za současný stav digitálního trhu mohou hlavně jednotlivé firmy nebo sami uživatelé. Hlavní odpovědnost přičítá tvůrcům politik a regulátorům, kteří podle něj umožnili, aby se internetové trhy koncentrovaly do rukou několika podniků. Připomíná zejména obrat v soutěžní politice zhruba před čtyřiceti lety, kdy se v americkém prostředí prosadil názor, že monopoly mohou být efektivní, a proto není důvod proti nim zasahovat.

Právě tato změna podle něj otevřela prostor pro firmy jako Google, Facebook nebo Amazon, aby skupovaly konkurenci, využívaly podnákladové ceny a upevňovaly kontrolu nad distribučními kanály i návaznými službami. Místo trhu s větším počtem firem tak vzniklo prostředí, v němž několik dominantních hráčů získalo nejen vysoké marže, ale také výrazný vliv na podobu regulace.

Doctorow upozorňuje, že v koncentrovaném odvětví mají velké společnosti více kapitálu na lobbing a současně se snáze shodnou na společném postupu vůči státu. Jako příklad uvádí americké pravidlo Click to Cancel, které administrativa Joea Bidena v roce 2024 dokončila s cílem usnadnit rušení předplatného. V roce 2025 však podle něj za administrativy Donalda Trumpa pravidlo zaniklo. V textu zároveň zmiňuje, že proti přístupu tehdejší šéfky Federální obchodní komise Liny Khan dlouhodobě vystupoval i Wall Street Journal.

Data, předplatné a opravy jako nové zdroje výnosů

Vedle soutěžního práva považuje Doctorow za klíčové téma také ochranu soukromí. Tvrdí, že americký Kongres nepřijal nový obecný zákon na ochranu spotřebitelského soukromí od roku 1988, kdy Ronald Reagan podepsal úpravu týkající se údajů z videopůjčoven. Vznikl tak prostor pro rozsáhlý trh s osobními daty, na němž mohou zprostředkovatelé prodávat citlivé informace dalším firmám.

Ekonomický dopad podle něj nespočívá jen v cílené reklamě. Obchod s daty se může promítat také do cenotvorby, pracovních podmínek nebo schopnosti firem přesněji vyhodnocovat finanční zranitelnost zákazníků i zaměstnanců. Doctorow v této souvislosti uvádí i příklady využívání údajů o zadlužení pracovníků.

Další vrstvu problému spojuje s americkým ustanovením DMCA 1201 z roku 1998, které postihuje obcházení technologických omezení. Podle Doctorowa toto pravidlo výrazně posílilo obchodní modely založené na uzamykání zařízení, drahém spotřebním materiálu, omezených opravách a poplatcích za přístup k funkcím, které měl zákazník původně za součást zakoupeného produktu. Jako ilustraci uvádí extrémně drahý inkoust do tiskáren, kontrolu nad obchody s aplikacemi i praxi, kdy firmy po prodeji zařízení omezují jeho využití a část funkcí převádějí do předplatného.

Právě zde se podle něj ukazuje, že digitální regulace má přímý dopad na rodinné rozpočty i náklady podnikání. Pokud výrobce omezuje opravy, servis nebo použití alternativního softwaru, zvyšuje tím dlouhodobé výdaje uživatelů i firemních zákazníků a současně brání vstupu menších konkurentů na trh.

Varování před další regulací, která zvýší sběr dat

Doctorow zároveň kritizuje legislativní kroky, které podle něj řeší reálný problém, ale ve výsledku posilují moc největších platforem. Jako příklad uvádí zákon SESTA/FOSTA, který měl omezit obchodování s lidmi, ale podle jeho popisu vedl spíše k plošnému zákazu určitého obsahu a k přesunu části aktivit mimo lépe kontrolovatelné online prostředí.

Stejně odmítavě se staví k povinnému ověřování věku na internetu. Tvrdí, že v praxi nejde jen o kontrolu věku, ale o širší ověřování identity, které by vyžadovalo ještě rozsáhlejší sběr a uchovávání osobních údajů. To by podle něj znamenalo další posílení obchodních modelů založených na datech, nikoli skutečné oslabení dominantních technologických firem.

Jeho argument tak míří především na ekonomickou podstatu digitálního trhu. Zhoršování internetových služeb, obtížné rušení předplatného, růst nákladů na opravy i obchod s osobními daty podle něj nevznikly samovolně. Jsou výsledkem prostředí, v němž regulace dlouhodobě selhávala ve prospěch několika velkých hráčů a oslabila soutěž i ochranu spotřebitele.