Prezidentské veto novely rozpočtových zákonů otevírá další spor o to, jak pružně může stát měnit výdaje v době vyšších nároků na obranu a infrastrukturu. Pro firmy, které jsou navázané na veřejné zakázky, i pro plánování státního rozpočtu to znamená pokračující nejistotu, protože vedle očekávaného hlasování ve Sněmovně zůstává ve hře i zásah Ústavního soudu.
Prezident Petr Pavel novelu vetoval s tím, že podle něj podstatně mění způsob hospodaření státu s veřejnými penězi a oslabuje kontrolu Sněmovny nad veřejnými financemi ve prospěch vlády. Ministryně financí Alena Schillerová naopak uvedla, že veto nechrání veřejné finance, ale blokuje možnost sestavit zákonný a realistický rozpočet. Počítá s tím, že dolní komora prezidentovo veto přehlasuje, přičemž k tomu potřebuje nejméně 101 hlasů. Koalice má při plném počtu 108 hlasů, i když podle ministryně nemusí být všichni poslanci přítomni.
Spor se soustředí hlavně na úpravy, které by vládě umožnily navyšovat výdaje na obranu nad rámec schválený Sněmovnou až do roku 2036, tedy o tři roky déle než nyní. Výdaje nad dvě procenta hrubého domácího produktu by se přitom nezapočítávaly do schválených výdajových rozpočtových rámců. Podobný princip má platit také pro strategické infrastrukturní stavby, což je důležité zejména pro dlouhodobé dopravní a energetické investice.
Právě tady se ekonomický dopad dostává do popředí. Pokud by stát získal širší prostor pro navyšování výdajů mimo dosavadní rámce, usnadnilo by to přípravu větších zakázek v obraně, dopravě i energetice. Na druhé straně kritici varují, že by se tím oslabila předvídatelnost rozpočtové kontroly a zvýšil prostor pro přesuny peněz bez dostatečného dohledu. Pro dodavatele státu, stavební firmy i podniky napojené na veřejné investice je proto podstatné nejen to, zda novela projde, ale i v jaké právní jistotě budou budoucí rozpočtová rozhodnutí vznikat.
Dalším citlivým bodem je možnost zvýšit za zhoršené bezpečnostní situace výdaje rozpočtu až o deset procent. Podle údajů uvedených při projednávání by to letos znamenalo až 240 miliard korun. Výhrady míří také na to, že vláda by v některých případech mohla zasahovat do rozpočtů vybraných kapitol bez souhlasu sněmovního rozpočtového výboru. Opozice právě kvůli těmto změnám novelu dál odmítá a avizovala, že pokud bude znovu schválena, obrátí se na Ústavní soud.
Schillerová argumentuje tím, že stát nemůže současně čelit tlaku na vyšší výdaje, zejména v obraně, a zároveň zůstat svázán pravidly, podle nichž má být schodek rozpočtu nejvýše 150 miliard korun. Podle ní veto ztěžuje financování obranyschopnosti, strategických investic i dalších veřejných služeb. Politická rovina sporu je výrazná, z pohledu ekonomiky je ale ještě důležitější, že se dál oddaluje jasný rámec pro rozpočtové plánování. To dopadá nejen na stát, ale nepřímo i na firmy, které čekají na investiční rozhodnutí, tendry a navazující financování.
Pokud Sněmovna veto přehlasuje, spor tím zřejmě neskončí. Hrozba přezkumu u Ústavního soudu by mohla prodloužit nejistotu kolem pravidel, podle nichž se budou v příštích letech řídit mimořádné výdaje na obranu a strategickou infrastrukturu. Právě stabilita a předvídatelnost rozpočtových pravidel přitom zůstává klíčová pro veřejné finance i pro podnikatelské prostředí navázané na státní investice.
