Vláda schválila balík opatření proti drogám, který kombinuje přísnější zásahy proti syntetickým psychoaktivním látkám s regulací prodeje kratomu. Z ekonomického pohledu jde o dvojí přístup: na jedné straně vyšší sankce a omezení trhu, na druhé vytvoření legálního prodejního kanálu, od něhož si stát slibuje daňový výnos okolo 1,2 miliardy korun ročně.

Podkladem pro tvrdší postup jsou výsledky policejní akce Korund. Při kontrole téměř tisícovky provozoven a distribučních míst zjistila policie porušení zákona v 63 procentech případů. Zdokumentováno bylo více než 900 protiprávních jednání a zhruba ve třetině šlo o podezření na trestnou činnost. Laboratoře zároveň prověřily přes tři tisíce zabavených vzorků a v 87 procentech odhalily nebezpečné syntetické psychoaktivní látky.

Právě tato čísla vysvětlují, proč kabinet podporuje zákaz prodeje technického konopí fyzickým osobám, jeho obohacování syntetickými kanabinoidy i citelné zpřísnění kontrol. Ve hře jsou také pokuty až do výše 20 milionů korun. Podle ministerstva se totiž technické konopí používá jako nosič syntetických drog, které mohou mít vážné zdravotní následky. Pro část trhu to znamená riziko zásadního omezení podnikání, pro dozorové orgány i vyšší tlak na vymáhání pravidel.

Odlišně vláda přistupuje ke kratomu. Ten podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha není neškodným produktem a nemá se stát běžnou součástí života mladých lidí. Namísto úplného zákazu ale kabinet míří k regulovanému prodeji. Kratom by se nově mohl prodávat pouze osobám od 21 let, a to v licencovaných kamenných prodejnách. Internetový prodej má skončit, obce mají získat možnost rozhodovat, zda a kde takové provozovny na svém území připustí, a výlohy obchodů mají být zakryté.

Zásadní je přitom fiskální rovina celého návrhu. DPH se má u kratomu zvýšit z 12 na 21 procent a přibýt má také spotřební daň odvozená od koncentrace. Stát od tohoto nastavení očekává přibližně 400 milionů korun z DPH a dalších 800 milionů korun ze spotřební daně. Celkem tedy počítá s ročním přínosem kolem 1,2 miliardy korun. Vedle vyšších odvodů se zvýší i náklady pro prodejce, kteří budou muset získat licenci a platit s ní spojené poplatky.

Pro podnikatelské prostředí to znamená přeskupení trhu. E-shopy z něj mají vypadnout úplně, zatímco část kamenných prodejen může získat legální prostor pro další fungování. Současně poroste administrativní i daňová zátěž a o dostupnosti prodeje v jednotlivých regionech budou částečně rozhodovat samosprávy. Regulace tak nevytváří jen nové povinnosti, ale i novou hodnotu v podobě omezené licence, která může být pro část firem ekonomicky významná.

Debata se proto nevede pouze o zdravotních rizicích, ale i o tom, jaký signál stát trhu vysílá. Na jedné straně tvrdí, že jde o rizikové zboží, které nemá být dostupné mladým lidem. Na druhé straně pro něj nastavuje pravidla legální distribuce, zdanění a výběru veřejných příjmů. Z pohledu ekonomiky regulace je to známý model: pokud se nedaří trh vytlačit, stát se snaží dostat jeho část pod kontrolu, omezit černý prodej a současně vybírat daně.

Právě tady ale vzniká napětí mezi represí a legalizovaným obchodem. Zastánci regulace argumentují, že zákaz sám o sobě černý trh neodstraní, zatímco kontrolovaný prodej umožní lépe hlídat věk kupujících, složení výrobků i místo prodeje. Kritici naopak upozorňují, že licencovaný a zdaněný režim může část veřejnosti vnímat jako nepřímé potvrzení přijatelnosti takového zboží. V ekonomickém překladu jde o střet mezi snahou snížit škody a obavou, že regulace současně stabilizuje poptávku.

Pro veřejné finance i podnikatele je důležité, že stát v jednom balíku současně uzavírá část trhu se syntetickými látkami a jinou část formalizuje. To může přinést vyšší rozpočtové příjmy, ale i nové náklady na dohled, kontrolu licencí a vymáhání pravidel. Výsledek tak nebude záviset jen na nastavení sazeb a zákazů, ale hlavně na tom, zda se podaří skutečně omezit nelegální nabídku a zabránit přesunu prodeje do šedé zóny.