Zahraniční cesty vládních, parlamentních a úřednických delegací by se podle prezidenta Hospodářské komory Zdeňka Zajíčka neměly posuzovat pouze podle ceny dopravy a počtu výjezdů. Pro exportně zaměřenou ekonomiku mohou být součástí ekonomické diplomacie, která českým podnikům zprostředkovává kontakty, podporu při jednáních a přístup na nové trhy. Současně však musí stát umět veřejnosti jasně doložit jejich náklady, účel i konkrétní výsledky.
Debaty o zahraničních pracovních cestách se často soustředí na to, zda šlo o přiměřený výdaj z veřejných prostředků. Taková kontrola je na místě: veřejnost má znát složení delegací, program jednání i to, jak byly peníze použity. Samotná výše cestovních nákladů ale podle Zajíčka nevypovídá o ekonomickém efektu mise.
Jako příklad uvádí pozornost věnovanou vedoucí Úřadu vlády Tünde Bartha. Ta od ledna do konce července absolvovala 16 pracovních cest do 15 zemí, přičemž Úřad vlády u ní evidoval cestovní náklady v celkové výši 24 682 korun. Vedle počtu návštěv může toto číslo vyvolávat dojem nadměrného cestování, pro posouzení přínosu je však podstatný také pracovní obsah jednotlivých cest a jejich návaznost na hospodářské zájmy země.
Zakázky nevznikají jen u jednacího stolu firem
Na některých zahraničních trzích je pro obchodní vztahy významná i viditelná podpora českého státu. Firma může nabídnout konkurenceschopný výrobek, cenu i financování, přesto se bez důvěryhodného institucionálního zázemí nemusí dostat k partnerům, kteří rozhodují o velkých projektech. Účast ministra, premiéra či prezidenta proto nemusí být jen protokolární součástí programu, ale může podnikům usnadnit první kontakt a potvrdit dlouhodobý zájem České republiky o spolupráci.
Ekonomický přínos nelze automaticky odvozovat ani od toho, zda byla mise levná či drahá. Nízké náklady samy o sobě nezaručují užitek, zatímco náročnější cesta může přispět k obchodnímu vztahu nebo projektu s dlouhodobou hodnotou. Smysluplné hodnocení by proto mělo sledovat, kolik českých podniků se díky misi dostalo k relevantním partnerům, jaké projekty jednání nastartovala a zda se kontakty proměnily v obchodní příležitosti.
Zájem firem o podnikatelské delegace podle Zajíčka ukazuje, že české podniky aktivně hledají odbytiště, dodavatele i investiční partnery mimo domácí trh. Pro zemi, jejíž hospodářství stojí ve značné míře na vývozu, nejde o okrajovou aktivitu. Zároveň se může stát, že kapacita společné dopravy na vzdálenější trhy neodpovídá zájmu podnikatelů. Debata o vládních letadlech pak nemá být vedena jen jako spor o komfort politických představitelů, ale také o praktickou možnost zapojit do cest více českých firem.
Transparentnost musí doplnit vyhodnocení výsledků
Výsledky misí nezajišťují pouze političtí představitelé a podnikatelé. Podílejí se na nich diplomaté, úředníci, pracovníci agentur a komor, odborníci na jednotlivé trhy i organizační týmy. Jejich úkolem je připravit program, propojit delegaci s místními partnery, orientovat se v obchodních podmínkách a zajistit návaznost po skončení jednání.
Státní správa přitom podle Zajíčka nemůže vždy konkurovat soukromým firmám mzdovou úrovní. Má-li si ale udržet lidi se znalostí jazyků, zahraničních trhů a složitých vyjednávání, musí jejich práci dokázat přiměřeně ocenit. Kvalitní personální zajištění ekonomické diplomacie je tak součástí podpory exportu, nikoli jen provozním výdajem.
Kontrola hospodaření a hledání případného plýtvání zůstávají nezbytné. Vedle zveřejňování nákladů by však stát měl průběžně ukazovat i měřitelné výstupy: účast českých podniků, navázané kontakty, připravené projekty a obchodní návaznost. Teprve spojení transparentních nákladů s vyhodnocením výsledků může ukázat, zda zahraniční mise skutečně posilují konkurenceschopnost českých firem.
