Zatímco západní svět se topí v kulturním relativismu a volné výchově, Čína vychovává generaci ambiciózních géniů. Nyní jako první na světě předvedla letouny šesté generace v letu. Jak zareaguje Evropa?
Západní úpadek versus východní disciplína
Západní civilizace prochází zásadní proměnou – a ne k lepšímu. Místo důrazu na výkon, disciplínu a intelektuální růst se stále více soustředí na ideologické boje, genderové experimenty a uvolněnou výchovu, která produkuje psychicky křehké a demotivované jedince. Děti jsou vedeny k tomu, aby „objevovaly samy sebe“, ale výsledek je často spíš absence identity, než její objevení.
Naopak Čína – a v širším smyslu východní Asie – sází na systematický trénink, soutěživost, vysoké nároky a technické vzdělání. Výsledkem je generace mladých lidí s výjimečnými schopnostmi, které si stát nejen vychovává, ale také udrží – díky štědrým platům a prestiži.
Letouny 6. generace: Čína přepsala pravidla hry
Nejnovějším šokem pro svět byla prezentace dvou čínských letounů šesté generace – Chengdu J-36 a Shenyang J-50. Zatímco svět tušil, že Čína na těchto strojích pracuje, málokdo čekal, že právě ona bude první, kdo je skutečně dostane do vzduchu. A ne s jedním, ale rovnou dvěma typy.
Ano, letouny jsou zatím „pouhými“ technologickými demonstrátory. Do sériové výroby mají ještě daleko. Ale prvenství je symbolické – a geopoliticky zásadní. Čína tím vysílá světu vzkaz: jsme technologická supervelmoc, která nečeká, až jí někdo dovolí vystoupit na vrchol.
Západní odpověď? Spíše slova než činy
Spojené státy kontrují zmínkami o projektu NGAD a novém stroji F-47, ale vše je stále ve fázi vývoje. Evropa se pokouší nezůstat pozadu projekty FCAS (Francie, Německo, Španělsko) a GCAP (Británie, Itálie, Japonsko), které ovšem narazily na problémy spojené s rozdrobeností, rivalitou a neochotou ke skutečně efektivní spolupráci.
Zatímco Čína centralizovaně investuje a plánuje s desetiletým výhledem, evropské státy se dohadují o podílech a kompetencích. A mezitím stárne flotila letounů čtvrté generace, zatímco zavádění páté generace (např. F-35) probíhá pomalu.
Letouny šesté generace: Co je odlišuje?
Hlavní inovací nové generace stíhaček je schopnost plné integrace umělé inteligence, řízení roje bezpilotních prostředků, vysoká míra stealth technologie, schopnost „supercruise“ a použití moderních kompozitních materiálů. Nejde tedy jen o „lepší letadlo“, ale o systém systémů, kde pilotovaná stíhačka je zároveň řídícím centrem celého útočného komplexu.
Letouny 6. generace budou existovat v pilotované i bezpilotní verzi, s jasným rozdělením úkolů. A právě v této synergii tkví největší síla – i nebezpečí – pro protivníky.
Budoucnost: Bude Evropa jen konzumentem pokroku?
Přestože Evropa nezůstává pozadu, její schopnost reálně nasadit šestou generaci stíhaček je zpožděná a roztříštěná. Ambiciózní projekty FCAS a GCAP se do služby dostanou nejdříve kolem roku 2040. Čína však může – díky své pracovní disciplíně, technickému talentu a státní strategii – dosáhnout stejného cíle dříve.
Navíc už není závislá na importu mozků z Evropy nebo USA. Je schopná své vlastní vědce a inženýry pohádkově zaplatit a nabídnout jim prestiž, o jaké si západní vědecké kádry mohou jen nechat zdát.
Závěr: Západní budíček? Nebo poslední zvonění?
Čínské stíhačky 6. generace ve vzduchu jsou víc než jen technologickou událostí. Jsou zrcadlem hlubších civilizačních změn. Západ se musí rozhodnout – buď obnoví svoji schopnost tvořit, vychovávat a chránit výjimečné jedince, nebo se definitivně stane jen konzumentem toho, co jiní vytvoří.
Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.
