Akcelerační zóny měly v Česku usnadnit a zrychlit výstavbu obnovitelných zdrojů, zejména větrných elektráren. Po zveřejnění stanoviska SEA od ministerstva životního prostředí ale sílí obavy, že místo rychlejšího povolování přinesou investorům nové povinnosti, vyšší náklady a v některých případech i složitější podmínky než mimo tato území.

Resort životního prostředí zároveň oznámil, že se počet navržených zón sníží z původních 94 na 61 a dalších 15 oblastí se má ještě zmenšit. Samotné krácení mapy však podle zástupců oboru není hlavní problém. Za podstatnější považují to, jaké podmínky zůstávajícím lokalitám stanovisko přisoudilo a zda se tím nevytrácí původní smysl celého nástroje.

Výhrady se týkají hlavně větrných elektráren. Dokument počítá s tím, že investoři budou muset instalovat odpuzovače nebo detekční systémy na ochranu ptáků a netopýrů. V praxi jde o technologie, které mohou při zaznamenání živočichů turbínu zpomalit nebo zastavit. Podle zástupců sektoru je ale plošné nasazování těchto zařízení v akceleračních zónách sporné už proto, že tato území měla být od začátku vymezována právě tam, kde je střet s ochranou přírody malý nebo omezený.

Podle předsedy Komory obnovitelných zdrojů a místopředsedy České společnosti pro větrnou energii Štěpána Chalupy tak hrozí zbytečné prodražení projektů i výroby elektřiny. Upozorňuje, že podobné technologie dávají větší smysl tam, kde už vhodné lokality mimo citlivá území chybějí, což je situace typická spíše pro část západní a severní Evropy.

Další náklad má přinést tříletý monitoring mortality ptáků po spuštění elektráren. Stanovisko SEA navíc v některých zónách předpokládá i sezónní vypínání nebo zpomalování větrníků v období podzimní migrace netopýrů od srpna do října, a to podle konkrétních podmínek rychlosti větru a teploty. Pro provozovatele to znamená nejen dodatečné technické vybavení a měření, ale také možné výpadky výroby a složitější ekonomiku projektu.

Kritika míří i na výškové limity, které jsou součástí původního návrhu zón. Podle části oboru mohou bránit nasazení moderních typů větrných elektráren, a tím zhoršit návratnost investic. Pokud by v těchto územích bylo možné stavět jen starší nebo méně vhodné technologie, snižovalo by to atraktivitu zón pro developery i financující instituce.

Přísnější pravidla i pro využití půdy

Vedle technických požadavků řeší stanovisko SEA také zemědělskou půdu. V případě projektů na půdě první a druhé třídy ochrany má investor prokazovat, že neexistuje vhodnější alternativa umístění. Právě to právníci a část trhu považují za další paradox. Zatímco u staveb pro energetickou bezpečnost se podle nedávno schválené novely stavebního zákona nově alternativy umístění řešit nemají, u obnovitelných zdrojů v akceleračních oblastech tato povinnost fakticky přetrvává.

Podle právníka Pavla Douchy to může vést k tomu, že v akceleračních zónách bude přísnější právní režim než mimo ně. Zkušenosti z praxe podle něj ukazují, že dokazování alternativ bývá pro investory velmi problematické a úřady někdy požadují obtížně splnitelné argumenty, například proč nelze výkon rozložit na střechy v okolí nebo projekt přesunout do jiné části republiky.

Ministerstvo životního prostředí naopak tvrdí, že předem nastavené podmínky investorům přinesou větší právní jistotu a předvídatelnost. Z pohledu resortu je výhodou, že developer už při vstupu do území ví, jaké požadavky bude muset splnit a s jakými omezeními má počítat. Část odborníků však namítá, že takto nastavená jistota může být spíše jistotou vyšších nákladů a delší přípravy.

Podle lidí z trhu navíc současná podoba zón neodpovídá reálnému potrubí připravovaných projektů. Vzhledem k tomu, že příprava větrných parků trvá roky, je už nyní z velké části zřejmé, kde by kolem roku 2030 mohly stát nové elektrárny. A právě tato místa se podle kritiků často nacházejí mimo vymezené akcelerační oblasti.

Stát tlačí termín kvůli penězům z Národního plánu obnovy

Příprava akceleračních zón je rozdělena mezi ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo životního prostředí a ministerstvo pro místní rozvoj. Právě posledně jmenovaný úřad nyní zapracovává podmínky stanoviska SEA a další připomínky do materiálu pro vládu. Definitivní podoba zón ale zatím hotová není a až vládní schválení ukáže, které oblasti v návrhu zůstanou, které vypadnou a které se ještě zmenší.

Prostor k úpravám je přitom omezený. Předkladatel musí podmínky ze stanoviska SEA zohlednit, případné odchylky by musel jednotlivě a věcně odůvodnit. To podle právního výkladu výrazně snižuje šanci, že by se sporné požadavky z návrhu ve větším rozsahu vytratily ještě před schválením.

Do hry vstupuje i časový tlak. Česká republika musí akcelerační zóny schválit do konce léta, jinak by mohla přijít o poslední miliardovou platbu z Národního plánu obnovy. Právě tato lhůta podle ministerstva průmyslu a obchodu omezuje prostor pro širší debatu o technických parametrech, ochraně přírody i vhodnosti jednotlivých lokalit.

Resort průmyslu přitom připouští, že současné nastavení bude potřeba po schválení znovu otevřít. Podle vrchního ředitele sekce energetiky Reného Neděly se v praxi ukáže, zda jsou územní opatření nastavena správně a zda například dává smysl, aby se u ochrany ptáků a netopýrů kumulovalo několik různých povinností najednou. Debata se podle něj nevyhne ani výškovým limitům, pokud by byly navázány na technologie, které už trh opouští.

Ekonomický spor o akcelerační zóny tak není jen o rychlosti povolování. Jde také o to, zda stát vytvoří prostředí, které skutečně usnadní investice do nových zdrojů a pomůže tlumit ceny elektřiny, nebo zda vznikne systém, který bude pro developery i financující banky méně čitelný a dražší, než se původně čekalo.