Zrušení poplatků má domácnostem ušetřit 205 Kč, médiím chybí 1,4 mld.

Domácnosti, které nyní platí televizní i rozhlasový poplatek, by od ledna 2027 mohly ušetřit 205 korun měsíčně. Vláda Andreje Babiše navrhuje financovat Českou televizi a Český rozhlas přímo ze státního rozpočtu prostřednictvím ministerstva kultury. Návrh však počítá s částkou, která je proti letošnímu plánovanému výběru poplatků nižší téměř o 1,4 miliardy korun, zatímco zákonné povinnosti obou institucí mají zůstat zachovány.

Česká televize má podle návrhu v roce 2027 dostat přibližně 5,742 miliardy korun, Český rozhlas 2,066 miliardy. Ministerstvo kultury by peníze vyplácelo každý měsíc v jedné dvanáctině roční částky. Jde o porovnání hlavního veřejného zdroje financování, nikoli celých rozpočtů médií, protože obě instituce mají také vlastní obchodní a další výnosy.

Proti rozpočtovým plánům na rok 2026 by nový státní příspěvek znamenal pokles o 15,2 procenta. Ministr kultury Oto Klempíř jej zdůvodňuje návratem zhruba k úrovni příjmů roku 2024 a očekávaným tlakem na hospodárnost. Ministerstvo financí při připomínkovém řízení upozorňovalo zejména na nevysvětlené dopady návratu k nominální úrovni tehdejších příjmů. Ve vypořádání připomínek zaznělo, že navržená suma vzešla z jednání koaliční rady.

Rozdíl mezi změnou zdroje peněz a samotným snížením rozpočtu je podstatný. Už v červnu 2024 tehdejší generální ředitel České televize Jan Souček uváděl, že bez zvýšení poplatků by televize musela propustit zhruba desetinu zaměstnanců a omezit premiérovou původní tvorbu přibližně o třetinu. Nešlo o odhad určený pro rok 2027, ale ukazoval tehdejší finanční tlak na provoz média.

Výše příspěvku má být v zákoně, kontrola potřeb chybí

Návrh nezakládá každoroční rozhodování ministra o přesné částce. Základní příspěvek stanovuje zákon a pro další období počítá s desetiprocentním navýšením poté, co souhrnná inflace překročí deset procent. Média tak mají předem znát termíny plateb i základní pravidlo budoucí valorizace. Mezi jednotlivými navýšeními ale mohou reálné možnosti financování klesat, protože ceny porostou průběžně.

Českému modelu chybí nezávislé posouzení, zda výchozí suma odpovídá rozsahu uložené veřejné služby a zda deklarované úspory skutečně pokryjí nižší příjem. Právě takový postup funguje v Německu. Tam finanční požadavky veřejnoprávních médií nejprve hodnotí šestnáctičlenná nezávislá komise KEF, která posuzuje nezbytnost nákladů, efektivitu i hospodárnost. Teprve následně o poplatku rozhodují zemské vlády a parlamenty.

Německá domácnost platí za obývaný byt 18,36 eura měsíčně bez ohledu na počet osob či přístrojů. Systém má chránit plátce před neodůvodněnými požadavky médií i média před politickým krácením peněz. Když Sasko-Anhaltsko v roce 2020 zablokovalo zvýšení příspěvku, zasáhl v roce 2021 Spolkový ústavní soud a vyšší sazbu umožnil uplatnit.

Podobně rakouský model spojuje příspěvek za hlavní bydliště s institucionálním dohledem nad jeho výší. Základní sazba pro veřejnoprávní ORF činí od roku 2024 15,30 eura měsíčně, případně doplněná zemským odvodem. Výpočet má vycházet z nákladů na veřejnou službu, dalších výnosů a požadavku na hospodárný provoz.

Dánská a slovenská zkušenost ukazují riziko rozpočtových škrtů

Financování veřejných médií z daní není v Evropě výjimečné. Dánsko nahradilo poplatek daňovými příjmy postupně mezi lety 2018 a 2022. Reforma ale současně zahrnovala plán snížit veřejné financování dánské instituce DR o pětinu v letech 2019 až 2023. Následovalo omezení televizních kanálů ze šesti na tři, zúžení rozhlasové nabídky, přesun části obsahu na internet a zrušení či neobsazení zhruba 380 pracovních míst. Pozdější vláda část plánovaných škrtů zastavila, daňové financování však zůstalo.

Dánský případ odděluje dvě rozhodnutí: samotný přechod od poplatku k daním a politické rozhodnutí o snížení rozpočtu. Podle tamních odborníků změna zdroje peněz sama o sobě zásadně nenarušila nezávislost médií, mimo jiné díky víceletému plánování a dlouhodobé institucionální kultuře. Rozpočtové financování však přirozeně zkracuje vzdálenost mezi politiky a médiem, pokud ochranná pravidla nejsou dostatečně silná.

Slovensko po zrušení domácnostních plateb nejprve stanovilo příspěvek ve výši 0,17 procenta HDP. Parlament ale po změně vlády v prosinci 2023 zákonnou sazbu snížil na nejméně 0,12 procenta HDP. Při stejném základu jde o redukci sazby přibližně o 29,4 procenta. Slovenská zkušenost ukazuje, že i pravidlo přímo obsažené v zákoně může politická většina poměrně rychle změnit.

Jiné země hledají odlišnou cestu. Švédsko vybírá od roku 2019 příspěvek přes daňový systém podle příjmu jednotlivce a peníze vede na zvláštním účtu. Finsko používá zvláštní daň, přesto parlament v letech 2025 až 2027 zmrazil její indexaci. Ve Švýcarsku zůstává poplatek, ale snížení sazby na 312 franků od roku 2027 a na 300 franků od roku 2029 vede veřejnoprávní skupinu SRG SSR k plánovaným úsporám a redukci pracovních míst.

Zahraniční srovnání tak nepotvrzuje, že by jeden model financování automaticky zajišťoval nebo naopak ohrožoval nezávislost veřejných médií. Rozhodující jsou předvídatelná víceletá pravidla, průhledné určení částky, možnost ověřit finanční potřeby a ochrana před svévolným politickým rozhodováním. Evropský akt o svobodě médií konkrétní zdroj financování nenařizuje, požaduje však transparentní, objektivní a předem nastavená pravidla i dostatečné a udržitelné prostředky odpovídající rozsahu veřejné služby.

Pokud má stát České televizi a Českému rozhlasu přidělit méně peněz, než nyní plánují získat z poplatků, bude podstatné doložit, jaké úspory obě instituce provedou a zda při nich zachovají všechny zákonné úkoly. Bez takového výpočtu zůstává navržený rozdíl téměř 1,4 miliardy korun především významným rozpočtovým rizikem pro jejich budoucí provoz.