Vládní návrh na zrušení televizních a rozhlasových poplatků postoupil do druhého čtení. Spor se soustředí hlavně na to, zda přesun financování veřejnoprávních médií k systému hrazenému z veřejných peněz neoslabí jejich nezávislost. Vláda naopak argumentuje praxí řady evropských zemí a příslibem zákonného ukotvení příjmů České televize a Českého rozhlasu.
Odpůrci změny varují, že navázání rozpočtů veřejnoprávních médií na státní finance by mohlo zvýšit politický vliv na jejich fungování. Premiér Andrej Babiš tento výklad odmítá. Poukazuje na to, že podle jeho vyjádření nemá tradiční koncesionářské poplatky 17 členských států Evropské unie a obdobnou změnu připravuje také Polsko.
Klíčovou otázkou proto není jen zdroj peněz, ale i nastavení pravidel pro jejich dlouhodobé poskytování. Babiš uvedl, že po zrušení poplatků má financování upravit zákon jako mandatorní výdaj zohledňující inflaci. Takový mechanismus by měl veřejnoprávním médiím přinést předvídatelnější příjmy a omezit každoroční nejistotu kolem jejich rozpočtů.
Ke změně modelu se dříve vyjádřil i prezident Petr Pavel. Připustil, že financování ze státního rozpočtu samo o sobě nemusí znamenat ztrátu nezávislosti, pokud jej doplní dostatečné institucionální pojistky. Jako příklad zmiňoval Finsko, kde je ochrana nezávislosti veřejnoprávních médií spojena s konkrétními pravidly financování.
Severské státy nahradily poplatky daněmi
Do debaty zapadají také dubnové údaje organizace Reportéři bez hranic. Její žebříček svobody médií ukazuje, že šest zemí na jeho čele nevyužívá klasický televizní a rozhlasový poplatek navázaný na vlastnictví přijímače. Veřejnoprávní vysílání tam financují přímo z veřejných rozpočtů nebo prostřednictvím zvláštní daně.
Norsko zrušilo poplatek v roce 2020 a stanici NRK financuje z daní prostřednictvím individuálního příspěvku. Estonsko licenční poplatek nemá a veřejnoprávní vysílatele podporuje přímým grantem ze státního rozpočtu. Nizozemsko přešlo od poplatků kolem roku 2000 k financování z daní a komerčních příjmů.
Švédsko od roku 2019 používá veřejnoprávní daň odvozenou od příjmu. Ve Finsku funguje od roku 2013 daň na podporu společnosti YLE, která může podle výše příjmu dosáhnout přibližně 160 eur ročně; konkrétní objem prostředků pro YLE schvaluje finský parlament při každoročním projednávání rozpočtu. Dánsko poplatek ukončilo v roce 2022 a přešlo na financování ze státního rozpočtu.
Podobný přístup zvolily také například Francie, Belgie, Kypr nebo Španělsko. Zastánci daňového modelu zdůrazňují, že může snížit náklady na výběr poplatků, odstranit problém domácností, které povinnost neplní, a rozložit úhradu mezi všechny daňové poplatníky. Současně by skončily spory související s evidencí televizních či rozhlasových přijímačů.
Samotný způsob výběru peněz však podle srovnání zemí na předních místech žebříčku RSF automaticky neurčuje míru mediální svobody. Rozhodující bude, zda český zákon vedle stabilního příjmu nastaví také ochranu před účelovými zásahy do hospodaření České televize a Českého rozhlasu.
