Americký Senát na začátku srpna schválil návrh tvrdších sankcí proti Rusku, který může výrazně zasáhnout i samotnou ekonomiku Spojených států. Vedle dalších omezení počítá i s možností uvalit clo až 100 procent na dovoz ze zemí, které nakupují ruskou ropu nebo plyn. Právě tento bod vyvolává silné obavy mezi dovozci, průmyslem i částí politiků, protože by mohl prodražit dodavatelské řetězce, zvýšit ceny pro spotřebitele a přiživit inflační tlaky.

Návrh zákona připravený senátorem Lindsey Grahamem prošel horní komorou Kongresu poměrem 86 ku 11. Aby však vstoupil v platnost, musí jej ještě projednat a schválit Sněmovna reprezentantů, která se k němu má vrátit pravděpodobně na podzim po letní přestávce. Teprve poté by norma putovala k podpisu Donaldu Trumpovi.

Text s názvem Zákon Lindseyho O. Grahama o sankcích proti Rusku a Íránu z roku 2026 míří nejen na samotné Rusko, ale také na jeho hlavní obchodní partnery. Bílému domu dává pravomoc zavést clo až do výše 100 procent na veškeré zboží dovážené do USA ze států, které odebírají ruskou ropu nebo plyn. Nejcitelněji by takové opatření dopadlo na země jako Čína, Indie nebo Turecko, tedy na trhy úzce provázané s americkým dovozem i výrobou.

Součástí návrhu je také úplný zákaz dodávek ruského uranu do Spojených států, zákaz pro občany USA nakupovat ruské státní dluhopisy a nové sankce vůči bankám Sberbank, VTB a Gazprombank. Norma navíc počítá s blokací společností a plavidel podezřelých z napomáhání Rusku při obcházení stávajících omezení. Na Trumpovu žádost bylo do návrhu přidáno i prodloužení přísných sankcí proti íránskému energetickému sektoru a Hizballáhu do roku 2031.

Drahý dovoz a tlak na klíčová odvětví

Největší odpor nevyvolává samotné zpřísnění sankčního režimu vůči Rusku, ale riziko vedlejších dopadů na americké firmy. Kritici upozorňují, že plošná 100% cla by mohla spustit obchodní střet s velkými ekonomikami a rychle se přelít do cen v USA. Podle odpůrců návrhu by tak Spojené státy mohly sankční nástroj obrátit samy proti sobě.

Citlivé by to bylo zejména pro technologické společnosti, jejichž výroba je navázána na montáž a komponenty z Číny. Dražší dovoz by se promítl do nákladů na chytré telefony, notebooky i polovodiče. Zasažen by mohl být také farmaceutický sektor, který je ve velké míře závislý na surovinách dovážených z Indie. Omezení nebo výrazné zdražení těchto vstupů by mohlo podle kritiků způsobit problémy v zásobování a zvýšit ceny léků na domácím trhu.

Obavy má i zemědělský sektor. Pokud by Čína nebo Indie odpověděly odvetnými kroky, mohlo by to zkomplikovat odbyt amerického exportu. Právě propojení sankcí, cel a možné odvety zvyšuje tlak na podnikatelské svazy i velké dovozce, kteří už nyní dávají najevo, že s takto široce nastaveným opatřením nesouhlasí.

Výhrady nezaznívají jen od firem. Kritika se objevila i mezi politiky a také v Evropě, kde panují obavy z dopadů na složité mezinárodní dodavatelské řetězce. Senátor Rand Paul patří k těm, kteří varují, že návrh může přispět ke globální obchodní válce a poškodit samotnou americkou ekonomiku více, než jeho zastánci připouštějí.

Sněmovna může klíčové body oslabit

Další osud zákona proto zůstává nejistý. Ve Sněmovně reprezentantů lze čekat tvrdý střet mezi zastánci tvrdšího postupu vůči Rusku a zájmy velkého byznysu, který odmítá plošná cla s tak výrazným dopadem na dovoz. Předseda Sněmovny reprezentantů Mike Johnson může projednání v září i odložit, pokud vyhodnotí, že by návrh dál vyhrotil vztahy mezi politickou reprezentací a podniky.

I kdyby dolní komora spornou část o sekundárních sankcích vůči Číně a Indii zmírnila nebo odstranila, zákon by podle předloženého textu zůstal výrazně protiruský. Počítá totiž také s blokací ropných tankerů a pojišťoven zapojených do přepravy ruské ropy mimo západní cenové stropy a s možností zmrazit banky či firmy například ve Spojených arabských emirátech, Turecku nebo zemích SNS, pokud by pomáhaly Rusku s platebním stykem.

Význam návrhu spočívá i v tom, že by část sankcí přenesl z prezidentských rozhodnutí přímo do federálního zákona. Opatření, která dnes může prezident měnit prostřednictvím dekretů, by po schválení Kongresem získala mnohem trvalejší podobu. To by zvýšilo právní jistotu sankčního režimu, ale současně i nejistotu pro firmy, které by musely počítat s dlouhodobě tvrdším prostředím pro obchod, financování i mezinárodní přepravu.

Pro americkou ekonomiku tak není největším tématem jen geopolitický tlak na Rusko, ale především cena, kterou by za takto nastavené sankce mohli zaplatit dovozci, výrobci i domácnosti. Pokud by se nejtvrdší ustanovení dostala do finální verze zákona, dopad by se neomezil na zahraniční obchod, ale zasáhl by i inflaci, náklady podniků a stabilitu celých odvětví závislých na dovozu.