V Austrálii vedly pády ve finančním roce 2024–2025 k 253 800 hospitalizacím a v předchozím roce po nich zemřelo 6 722 lidí. Náklady na léčbu úrazů po pádech dosáhly podle odhadu 5,4 miliardy australských dolarů. Odborníci proto navrhují změnit pohled na sarkopenii, tedy věkem podmíněný úbytek svalové síly a fyzické výkonnosti: problém podle nich nespočívá pouze ve svalech, ale v celém systému řízení pohybu.

Sarkopenie zhoršuje soběstačnost, zvyšuje riziko zdravotního postižení a patří k významným příčinám křehkosti ve vyšším věku. Týká se až 29 % seniorů žijících samostatně v komunitě, přičemž vyšší výskyt má mezi hospitalizovanými lidmi, klienty pobytových zařízení a pacienty s více chronickými nemocemi. Praktické dopady bývají zřejmé v každodenních úkonech: potíže se schody, nošením nákupu nebo bezpečným vstáváním ze židle mohou předcházet vážnému pádu a nákladné zdravotní péči.

Dosavadní přístup často spojoval slabost především s úbytkem svalové hmoty. Samotná diagnostika se přitom již posunula: důležitější než objem svalů jsou síla stisku, rychlost chůze a schopnost opakovaně vstát ze židle. Tyto ukazatele lépe předpovídají pády, ztrátu soběstačnosti i úmrtnost.

Autoři nové publikace v odborném časopise The Lancet Healthy Longevity ale upozorňují, že vysvětlení příčin za tímto vývojem zaostává. Úbytek svalů podle nich objasňuje jen omezenou část poklesu síly ve stáří. Dva lidé se srovnatelným množstvím svalové hmoty mohou mít výrazně odlišnou pohyblivost i schopnost vyvinout sílu.

Výdaje nemají mířit jen na budování svalové hmoty

Podle autorů stárnutí ovlivňuje celý motorický systém – od mozku a míchy přes nervy a jejich spojení až po sval. Pohyb se může plánovat pomaleji, nervové signály nemusí být tak spolehlivé a síla, s níž se aktivují svalová vlákna, slábne. Zhoršuje se také rovnováha a vnímání polohy těla.

To je podstatné i pro využití peněz ve zdravotnictví a výzkumu. Investice do léčiv a výživových postupů, například do vyššího příjmu bílkovin, mohou zvyšovat svalovou hmotu, aniž by nutně přinesly odpovídající zlepšení skutečné pohyblivosti. Naopak cvičení dokáže u seniorů zlepšit sílu i chůzi, i když se svalová hmota měřitelně nezmění.

Zvláštní význam má svalový výkon, tedy schopnost vyvinout sílu rychle. Ten se s věkem snižuje dříve a rychleji než samotná svalová hmota. Právě rychlost a síla jsou rozhodující například při vstávání ze židle nebo při zachycení rovnováhy před pádem.

Australský Royal Australian College of General Practitioners, profesní organizace praktických lékařů, letos ve svém odborném časopise zveřejnil návrh postupu pro vyhledávání a hodnocení špatného svalového zdraví v primární péči. Nový pohled by jej mohl rozšířit o praktičtější posouzení fungování nervosvalového systému.

Vedle síly a rychlosti chůze by lékaři mohli sledovat, jak rychle pacient vstává ze židle, zda při delší zátěži ztrácí stabilitu, jaká je jeho jemná motorika nebo zda se chůze zhorší při současném rozhovoru. Důkladnější vyšetření si podle autorů zaslouží zejména slabost, která je jednostranná, rychle se rozvíjí nebo neodpovídá míře úbytku svalů. Součástí péče má být i kontrola medikace, protože tlumivé a anticholinergní léky mohou oslabovat řízení pohybu nervovým systémem.

Autoři zároveň připouštějí, že zatím není prokázáno, zda nové testy překonají stávající screening z hlediska zdravotních výsledků či nákladové efektivity. Žádají proto ověření jednoduchých vyšetření použitelných v běžných ordinacích, postupný přístup v doporučeních a klinické studie, které vedle svalů vyhodnotí také nervové funkce. Úspěšnější prevence pádů by v Austrálii mohla omezit zátěž nemocnic i vysoké výdaje zdravotního systému spojené se stárnutím populace.