Z malého provozu v Bruntále vyrostl během krátké doby byznys, který se musel vyrovnat s drahým financováním, výkyvy cen surovin i povodněmi. Rodinná čokoládovna Brutal Choco po obratu 3,4 milionu korun v roce 2024 loni zvýšila tržby na 6,5 milionu a letos odhaduje růst na 13 až 15 milionů korun.

Zakladatel Šimon Siegel postavil značku na nadsázce spojené s názvem města, které bývá dlouhodobě terčem stereotypů. Původně uvažoval o konzervativnějším názvu Zámecká čokoládovna Bruntál, nakonec ale vsadil na výraznější značku Brutal Choco. Právě odlišení od běžné nabídky se ukázalo jako důležité i obchodně. V prostředí, kde je řemeslnost a lokální výroba často samozřejmou součástí komunikace, hledal podnik rozpoznatelný motiv, který by fungoval pro návštěvníky i mimo region.

Čokoládovna sídlí v areálu zámku v Bruntále, kde vznikla kavárna i výroba pralinek. Siegel přitom nezačínal jako výrobce sladkostí ve velkém. Po zkušenostech s provozem kavárny a výrobny dezertů rozšiřoval nabídku postupně, nejprve v malém a s provizorním vybavením. Zlom přišel na konci prosince 2023, kdy uspěl ve výběrovém řízení na prostory Sala terrena a do 29. února 2024 musel projekt připravit k otevření.

Rychlé spuštění si vyžádalo výrazné investice. Pro profesionální výrobu pralinek bylo nutné pořídit temperovací stroj za zhruba čtvrt milionu korun i speciální chladicí technologii pro citlivé čokoládové výrobky. Siegel kvůli rozjezdu čerpal milionovou půjčku. Přestože měl podle vlastních slov vytvořenou finanční rezervu kolem 400 tisíc korun, první měsíce ukázaly, jak křehký může být provoz závislý na technologiích, zásobách i sezonnosti.

Hned před otevřením se ukázalo, že dodaný stroj nefunguje. Náhradní zařízení dorazilo z Itálie tři dny před startem a výroba se rozběhla doslova na poslední chvíli. První reakce zákazníků ale podnik výrazně podpořily. Obavy, že se výrobky z Bruntálu budou prodávat obtížně, rychle vystřídala zkušenost s velmi silnou poptávkou.

Drahé kakao, povodně a propad zimních tržeb

Po úspěšném zahájení přišel další tlak zvenčí. Na jaře 2024 se prudce zvedly ceny kakaa a čokolády, což zasáhlo celý trh. Firma proto využila zbývající úvěrové prostředky a s pomocí dalších 200 tisíc korun od rodiny nakoupila téměř dvě tuny čokolády. Pro malý podnik to znamenalo vysoké zatížení hotovosti, ale zároveň ochranu před dalším zdražováním základní suroviny.

Další komplikaci přinesly zářijové povodně. Zásoby byly uložené v krnovské pekárně, protože na zámku začala rekonstrukce. Samotný Bruntál navíc zasáhla voda a podnik se dostal do mimořádně složité situace i kvůli sezonnosti prodeje. Čokoláda se nejlépe prodává od října do března, jenže zámek je v zimě zavřený. Firma proto počítala s tím, že slabší období překlene hlavně firemními dárky. Jenže řada okolních podniků po povodních řešila vlastní škody a poptávka výrazně ochabla.

Průměrná měsíční tržba kolem 200 tisíc korun podle Siegela klesla až na čtyři tisíce. V té době měl podnik už čtyři zaměstnance a ještě neměl vlastní e-shop. Z hlediska cash flow šlo o kritické období, které by bez předchozího růstu a improvizace bylo pro malou firmu jen těžko zvládnutelné.

Přesto rok 2024 uzavřela čokoládovna s obratem 3,4 milionu korun. Firma mezitím rozšířila technologické vybavení o druhý profesionální temperovací stroj, potahovací pás a buben na výrobu čokoládového dražé. Z provozu orientovaného na lokální návštěvníky se tak začal stávat podnik s širší výrobní i distribuční kapacitou.

E-shop změnil tempo růstu i plánování výroby

Výrazný posun přineslo až systematičtější uchopení značky, marketingu a online prodeje. Do té doby podnik stavěl hlavně na provozu v areálu zámku a osobní návštěvnosti. Se spuštěním e-shopu na začátku roku 2026 se ale změnilo plánování výroby, logistiky i personálních potřeb. Na Valentýna přišlo 400 objednávek a firma musela zastavit reklamu, protože nestíhala vyrábět.

Vedle vlastního e-shopu dnes podnik dodává pralinky a další výrobky do kaváren, obchodů a firem po celém Česku. Provozuje také tři kavárny: Piazzu na bruntálském náměstí, Zámeckou čokoládovnu v Sale terreně v zámeckém areálu a Skleník v Karlově Studánce. Loni spotřeboval přibližně dvě tuny čokolády a 800 kilogramů kávy, vyrobil téměř 200 tisíc pralinek a 20 tisíc dezertů. Provozy zároveň navštívilo více než 60 tisíc lidí.

Růst ale podle zakladatele nebrzdí jen trh, nýbrž i administrativní náročnost. U gastronomie a potravinářské výroby naráží podnik na časté kontroly, požadavky spojené s památkovou zónou i rozsáhlou agendu kolem provozu více subjektů. Pro malé firmy v regionech tak není hlavní bariérou pouze přístup k financování nebo sezonnost, ale i schopnost zvládnout regulaci a současně udržet provoz v chodu.

Siegel nyní mluví o tom, že by výrobu bylo možné ve větším objemu výrazně automatizovat, ale přednost dává menší manufaktuře a rodinnému charakteru podniku. Z ekonomického pohledu je přesto patrné, že z původně lokálního projektu vzniká firma, která už není závislá jen na návštěvnosti jednoho místa. Pokud se podaří udržet odbyt mimo hlavní sezonu a rozložit rizika mezi kamenné provozy, velkoobchod a online prodej, může být letošní odhad obratu 13 až 15 milionů korun dalším potvrzením, že i z periferního regionu lze vybudovat životaschopný růstový byznys.