České dopravní firmy podle sdružení ČESMAD postrádají přibližně 25 tisíc profesionálních řidičů. Nedostatek je citelný zejména v mezinárodní kamionové dopravě, kde omezuje personální kapacity přepravců a může komplikovat fungování navazujících dodavatelských řetězců. Vstupu nových lidí do profese brání vedle náročného režimu také náklady na potřebná oprávnění, které mohou přesáhnout 100 tisíc korun.

Práce za volantem kamionu podle dopravců ztratila část své dřívější atraktivity. Příčinou je dlouhé odloučení od domova, nepravidelná pracovní doba a omezené propojení odborného vzdělávání s praxí. Řada řidičů proto dává přednost vnitrostátní přepravě, která častěji umožňuje každodenní návrat domů, před zahraničními trasami.

Pro firmy je problémem nejen počet uchazečů, ale i jejich připravenost. Majitel nejmenované středočeské spediční společnosti popsal, že část zájemců přichází s vysokými mzdovými očekáváními, aniž by měla odpovídající zkušenost. Podle něj se objevují požadavky kolem 60 až 70 tisíc korun měsíčně či přibližně 3 tisíc korun za den také u lidí, kteří mají řidičské oprávnění teprve krátce a mimo autoškolu s kamionem nejezdili.

Vyšší očekávání mohou být pro zaměstnavatele nákladná, současně však uchazeči zohledňují, že profese často vyžaduje víkendy, přesčasy a pobyt mimo domov. Dlouholetý řidič David Charvát upozorňuje, že u mezinárodní dopravy se řidiči běžně vracejí domů až po týdnu nebo dvou. V tuzemské dopravě sice bývá režim příznivější, ani tam však podle něj nejsou víkendové směny a přesčasy výjimkou.

Vstup do kabiny může stát přes sto tisíc korun

Další překážkou jsou peníze potřebné k získání kvalifikace. Samostatný kurz pro řidičské oprávnění skupiny C stojí zhruba 20 až 35 tisíc korun. Kombinace skupin C a C+E může vyjít až na 65 tisíc korun, přičemž po započtení dalších požadavků se celkové výdaje na cestu k profesi řidiče kamionu mohou dostat nad hranici 100 tisíc korun.

Dispečer kamionové dopravy Petr Vašek, který dříve sám jezdil, připomíná, že v minulosti získávali lidé oprávnění na nákladní vozidla například během vojenské služby nebo při studiu technických oborů. Dnes musí zájemci zpravidla investici financovat sami. Výdaje lze při stabilní práci poměrně rychle získat zpět, podle Vaška ale odpovídající příjem předpokládá profesionalitu i výrazné omezení osobního času.

Odlišnou součástí příjmů v zahraniční přepravě jsou cestovní náhrady. Charvát uvádí, že diety tvoří významnou část odměny řidičů jezdících za hranice. Jde ale o náhradu výdajů na stravování stanovenou pracovněprávními pravidly, nikoli o mzdu; nezahrnuje se proto do důchodového pojištění a řidič o ni při nemoci přichází.

Nedostatek domácích pracovníků vede dopravce v celé Evropě k náboru řidičů ze zahraničí, včetně zemí mimo Evropskou unii. Tento postup však zatěžuje firmy administrativou a vyžaduje čas. Pro část podniků může být přesto jednou z cest, jak udržet zakázky a kapacitu vozového parku. Dlouhodobé řešení ale bude záviset na tom, zda se podaří snížit finanční bariéry vstupu, zajistit praxi začínajícím řidičům a nastavit pracovní podmínky tak, aby obor obstál v konkurenci jiných profesí.