Generálporučík František Fajtl, výrazná postava československého zahraničního odboje, se po druhé světové válce místo pokračování vojenské kariéry stal terčem represí komunistického režimu. Po zatčení a věznění přišel o možnost pracovat v oboru a živobytí pro rodinu musel hledat v manuálních profesích a později v administrativě lounského stavebního podniku.

Fajtl se narodil 20. srpna 1912 v Doníně na Lounsku. K letectví směřoval přes obchodní akademii v Teplicích a Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě, kterou dokončil v roce 1935 jako poručík letectva. Po okupaci Československa v březnu 1939 odešel přes Polsko do Francie, kde bojoval v řadách Armée de l'Air. Po pádu Francie pokračoval do Velké Británie a vstoupil do RAF.

Dne 28. dubna 1942 se stal prvním Čechoslovákem ve velení britské perutě RAF. Vedl 122. peruť City of Bombay, jejíž příslušníky byli britští a belgičtí piloti, a následně velel také 313. československé stíhací peruti. V květnu 1942 byl při akci nad severní Francií sestřelen. Z okupovaného území se mu podařilo uniknout přes Pyreneje do Španělska, kde byl internován ve frankistickém táboře. Díky britské diplomacii se později vrátil do služby; tuto zkušenost zachytil v knize Sestřelen.

Na přelomu let 1943 a 1944 odešel na východní frontu. Jako velitel 1. československého samostatného stíhacího leteckého pluku, známého jako Zvolenský, se zapojil do pomoci Slovenskému národnímu povstání a své zkušenosti využil rovněž při bojích o Ostravu.

Věznění uzavřelo cestu k původní profesi

Po návratu do vlasti se Fajtl setkal s Hanou, s níž založil rodinu. Zásadní zlom ale přinesl únor 1948. Pro komunistický režim představovali veteráni západní fronty nepohodlnou skupinu a Fajtl byl v lednu 1950 zatčen. Bez soudu strávil 17 měsíců v táboře nucených prací na Mírově.

Po propuštění měl zakázáno pracovat na letištích i na dráze. V lounském stavebním podniku Betona nejprve vykonával podřadné práce na stavbě, později pracoval jako skladník a účetní. Omezení profesního uplatnění tak dopadlo nejen na jeho vlastní kariéru, ale i na ekonomické zajištění mladé rodiny. Možnost odejít do exilu odmítl s ohledem na nemocnou matku a rodinu.

Částečné rehabilitace a vrácení hodnosti plukovníka se dočkal až v roce 1964. Po změně poměrů v roce 1989 následovalo plné veřejné uznání: v květnu 1990 byl povýšen na generálmajora a v roce 2002 na generálporučíka ve výslužbě. Obdržel mimo jiné Řád Bílého lva, Řád Milana Rastislava Štefánika, britský Záslužný letecký kříž DFC a Československý válečný kříž.

Vedle vojenského odkazu zanechal i rozsáhlé literární dílo. Napsal 18 knih, v nichž popsal vlastní zkušenosti i osudy padlých spolubojovníků, a účastnil se besed se studenty. Jeho tvorba se stala jedním z inspiračních zdrojů filmu Tmavomodrý svět. František Fajtl zemřel 4. října 2006 v Praze ve věku 94 let. Jeho jméno dnes nesou park v Lounech i tamní Obchodní akademie a SOŠ.