IKEA ve Spojeném království pozastaví další investice do nových prodejen. David McCabe, šéf britské části nábytkářského řetězce, rozhodnutí zdůvodnil rostoucími provozními náklady a uvedl, že země má pro IKEA nejvyšší zátěž daně z komerčních nemovitostí v Evropě. Stávající prodejny se zavírat nemají, firma však odkládá plánované expanze.

Pro britský maloobchod jde o další signál, že vysoké fixní náklady mohou ovlivnit nejen ceny a ziskovost, ale také rozhodování o dlouhodobých investicích. IKEA varuje, že pokud se podmínky pro podnikání nezmění, může kapitál i rozvojové projekty směřovat do jiných částí Evropy.

Ještě v roce 2019 řetězec vykázal v Británii osmiprocentní růst tržeb a držel devět procent tamního trhu s nábytkem. Maloobchod už tehdy čelil přesunu zákazníků na internet, zániku některých tradičních značek na hlavních nákupních třídách i růstu zákonné minimální mzdy. IKEA si tehdy stěžovala především na takzvané business rates, tedy daň z komerčních nemovitostí, přesto uváděla, že vyšší náklady dokáže absorbovat bez jejich přenášení na zákazníky.

V roce 2023 dosáhly tržby IKEA ve Spojeném království 2,5 miliardy liber a zisková marže se proti předchozímu období zdvojnásobila. Obrat nastal o rok později: prodeje klesly téměř o sedm procent a marže se snížila pod dvě procenta. Společnost pak britský trh označovala za mimořádně náročný a kladla důraz na finanční disciplínu.

Vysoké náklady narážejí na cenovou strategii řetězce

Business rates jsou v Británii průběžnou daní navázanou na užívané nebytové prostory. Podnik ji odvádí bez ohledu na to, zda konkrétní rok skončí ziskem, nebo ztrátou. Podle článku se u velkých obchodů její výše postupně zvýšila zhruba z hodnoty odpovídající třetině ročního nájemného na přibližně polovinu. Velké provozovny navíc čelí vyšší sazbě včetně příplatku, z něhož mají být financovány úlevy pro menší obchody.

Pro IKEA je obtížné náklady jednoduše promítnout do cen. Její obchodní model stojí na dostupném nábytku a výraznější zdražení může odradit zákazníky. Firma v roce 2022 upravila ceny, ale následně podle textu zaznamenala odliv části klientů. V dalších třech letech proto ceny naopak snižovala: v roce 2024 o objemu 117 milionů liber a letos v létě o dalších 54 milionů liber. Výsledkem byl další tlak na marži, která nyní činí méně než dvě pence z každé utržené libry.

Rozhodnutí neotevírat nové pobočky tak není jen provozní změnou. Nové prodejny byly zdrojem růstu IKEA v minulém roce a bez nich se firma může dostat do situace, kdy bude na britském trhu pouze stagnovat. Podobné výpočty podle komentáře řeší i další velcí maloobchodníci, kteří dlouhodobě upozorňují na daňové a mzdové náklady.

Debata se tak ve Spojeném království soustředí na to, zda nastavení daní a dalších nákladů umožňuje velkým obchodním firmám dále rozšiřovat síť prodejen. Pro zákazníky mohou být důsledkem omezenější investice, menší konkurence mezi lokalitami a dlouhodobý tlak na ceny. Pro firmy je klíčové, zda jim výnosy z nových provozoven ještě pokryjí náklady spojené s jejich otevřením a provozem.