Indonésie chce posílit výběr daní, avšak soustředění na malé hotovostní provozovny, jako jsou holičství a salony, samo o sobě rozpočtovou mezeru nezacelí. Výraznější potenciál mají podle dostupných analýz nedostatky v odvodech korporátní daně, daně z přidané hodnoty a ve vykazování zahraničního obchodu.
Hashim Djojohadikusumo, zvláštní vyslanec prezidenta Prabowa Subianta pro klima a energetiku, na konci října na setkání Indonéské obchodní a průmyslové komory Kadin uvedl, že mimo oficiální evidenci se může pohybovat 30 až 40 procent ekonomiky země. Podle jeho odhadu to stát připravuje přibližně o 1,5 biliardy indonéských rupií ročně, tedy asi 83 miliard dolarů.
Jako příklad uvedl místní holiče a salony, které přijímají hotovost a neodvádějí DPH. Z pohledu správy daní jde o snadno viditelný segment. Pro malé podnikatele však registrace a pravidelné plnění daňových povinností obvykle dává smysl jen tehdy, pokud za ně získají konkrétní a vnímatelnou protihodnotu ze strany státu. Právě tento vztah mezi odvody a veřejnými službami bývá označován jako fiskální smlouva.
Tlak na vyšší příjmy veřejných financí je přitom v Indonésii značný. Poměr daňových výnosů k hrubému domácímu produktu, včetně cel a spotřebních daní, činil v roce 2025 pouze 9,31 procenta. Vláda pro rok 2026 zároveň očekává, že výběr daní zaostane za plánem zhruba o 47 bilionů rupií.
Větší rezervy jsou v korporátních daních a DPH
Částka 1,5 biliardy rupií ale vychází z problematického srovnání indonéského výběru daní s Kambodžou. Rozdíl mezi zeměmi může ukazovat relativní výkonnost daňového systému, sám o sobě však neměří objem nezdaněných peněz ani kapitálu unikajícího z daňové základny. Světová banka odhaduje podíl stínové ekonomiky v Indonésii zhruba na pětinu HDP, tedy podstatně méně než uváděných 30 až 40 procent.
Podle odhadů Světové banky dosahovaly ztráty z nedodržování povinností u korporátní daně z příjmů mezi lety 2016 a 2021 v průměru 160 bilionů rupií ročně. To odpovídá přibližně třetině celkových korporátních daňových závazků. Analýza institutu The PRAKARSA navíc vyčíslila, že nesprávné vykazování hodnot v obchodě s uhlím a rybami připravilo stát v letech 2012 až 2021 o 74 bilionů rupií.
Největší nedostatek Světová banka identifikovala u plnění povinností k DPH, kde roční výpadek v průměru dosahuje 386 bilionů rupií. Část souvisí s neformálním podnikáním, důležitou roli ale hraje i hranice pro povinnou registraci k DPH ve výši 4,8 miliardy rupií obratu. Některé podniky mohou vykazovaný obrat záměrně držet těsně pod tímto limitem. Pro indonéský rozpočet proto bude podstatnější zaměřit kontrolu na velké daňové mezery a nastavení systému než rozšiřovat tlak především na drobné poskytovatele služeb.
