Kanada vstupuje do další fáze obchodního sporu se Spojenými státy. Ottawa oznámila, že od 8. září uvalí odvetná cla na americké zboží v hodnotě zhruba 27,6 miliardy kanadských dolarů, tedy asi 20 miliard amerických dolarů. Reaguje tak na nové americké clo ve výši 50 procent na vybrané kanadské produkty. Ekonomové očekávají, že náklady ponesou obě ekonomiky, i když pro Kanadu mohou být dopady citelnější.
Kanadská opatření se mají týkat přibližně 700 amerických výrobků a sazby se budou pohybovat od 15 do 50 procent. Podle Ronalda Stagga z Toronto Metropolitan University zasáhnou nové bariéry obě země, ale větší americká ekonomika ztráty ponese snáz. V USA se podle něj účinek soustředí hlavně do odvětví a států, které jsou na obchodu s Kanadou více závislé.
Jedním z prvních viditelných zásahů je americký alkohol. Už nyní se podle Stagga projevuje omezení odbytu poté, co osm z deseti kanadských provincií, které kontrolují maloobchodní prodej alkoholu, stáhlo z nabídky americké víno, pivo a lihoviny. Pro výrobce jde o přímý výpadek trhu, který může být při delším trvání sporu obtížně nahraditelný.
Na kanadské straně jsou obavy širší. Stagg upozornil, že pokud americká 50procentní cla zůstanou v platnosti, tvrdě zasažen může být automobilový průmysl a menší exportéři mohou být z trhu vytlačeni úplně. Vláda se sice podle něj snaží ekonomické škody mírnit, úplně jim ale zabránit nedokáže.
Podobně situaci hodnotí i Mesbah Fathy Sharaf z University of Alberta. Ten očekává silný tlak především na kanadské firmy, které prodávají významnou část produkce do USA. Dopady se podle něj neomezí na jeden segment, ale dotknou se oceli, mléčných výrobků, dřeva a papíru, nábytku, domácích spotřebičů, elektroniky, zemědělské techniky, vína i oděvů. U tak vysoké sazby podle něj hrozí, že některé kanadské výrobky budou pro americké odběratele jednoduše příliš drahé.
Pokud cla vydrží delší dobu, lze podle Sharafa čekat pokles exportu, tlak na marže a postupné obavy o pracovní místa v dotčených oborech. Nejde přitom jen o problém kanadských vývozců. Clo při vstupu zboží do USA platí americký dovozce, takže část nákladů se může promítnout do vyšších cen pro konečné zákazníky. Vyšší výdaje navíc čekají i americké podniky, které jsou závislé na kanadských surovinách a dílech.
Kanada hledá páky, ale prostor má omezený
Debata v Kanadě se proto nevede jen o odvetě samotné, ale i o tom, jak ji nastavit. Sharaf dává přednost cíleným krokům před plošnými cly zaváděnými jen jako symbolická reakce. Podle něj totiž hrozí, že vyšší náklady nakonec dopadnou i na kanadské spotřebitele a firmy.
Za jednu z možných vyjednávacích pák označuje kanadský energetický export. Spojené státy jsou podle něj ve značné míře závislé na kanadské ropě, zemním plynu a elektřině, což Ottawě dává určitý prostor při jednáních s Washingtonem. Zároveň ale nevolá po přerušení dodávek. Spíše upozorňuje, že tato vazba zvyšuje význam Kanady v severoamerickém dodavatelském řetězci.
Stagg je v hodnocení kanadského manévrovacího prostoru opatrnější. Míní, že bez omezení obchodu s ropou, vodní energií nebo potaší, tedy draselnou surovinou důležitou například pro výrobu hnojiv, zůstává skutečný tlak na USA omezený. Takový krok by však zároveň přinesl vlastní hospodářské problémy i Kanadě.
Vedle ekonomiky vstupuje do sporu i rostoucí politické napětí. Stagg uvedl, že kanadskou reakci posiluje přesvědčení vlády, že americká administrativa bude při vyjednáváních dál přicházet s novými požadavky. Dodatečné napětí podle něj vyvolaly i spory kolem sdílení mýtných příjmů z nově otevřeného mezinárodního mostu Gordie Howe mezi Kanadou a USA. Právě to podle něj zesílilo nacionalistické nálady a tlak na tvrdší postup Ottawy.
Obchodní diverzifikace zůstává dlouhodobý úkol
Současný konflikt může podle Sharafa urychlit debatu, kterou Kanada vede už řadu let: jak snížit závislost na americkém trhu. Silnější motivaci nyní vidí ve větším otevření směrem k Evropě a Asii i v odstraňování překážek obchodu mezi jednotlivými kanadskými provinciemi.
Rychlá náhrada amerického trhu ale podle něj není realistická. Smyslem není odvrátit se od Spojených států, nýbrž vytvořit si do budoucna více možností pro případ dalšího vážného sporu. I proto může mít nynější celní střet delší následky než jen dočasné zdražení přeshraničního obchodu. Podle Sharafa nejde o běžnou obchodní roztržku a ani případné zrušení cel nemusí automaticky vrátit vztahy mezi oběma zeměmi do dřívější podoby.
