Britský ministr zahraničí Ed Miliband na sjezdu Labouristické strany upozornil, že pokračující konflikt s Íránem se promítá do cen ropy, nákladů domácností i fiskální situace Spojeného království. Za prioritu označil diplomatický tlak na Teherán a obnovení plavby Hormuzským průlivem, který patří k nejdůležitějším trasám pro světový obchod s ropou.

Miliband uvedl, že zahraniční konflikty mají bezprostřední hospodářské následky také pro britské spotřebitele a veřejné rozpočty. Připomněl zkušenost po ruské invazi na Ukrajinu, po níž prudce vzrostly ceny, a nynější válku s Íránem spojil s dalším tlakem na životní náklady. Vedle cen ropy zmínil také náklady státu na půjčky a celkově napjatou fiskální situaci Británie.

Podle ministra je cílem britské diplomacie co nejrychlejší ukončení konfliktu. Součástí tohoto postupu má být izolace Íránu, tlak na diplomatické řešení a otevření Hormuzského průlivu. Miliband řekl, že tuto pozici tlumočil i svému íránskému protějšku. Omezený nebo nejistý provoz v průlivu by mohl dál zdražovat přepravu energií a zvyšovat nejistotu na komoditních trzích.

V rozhovoru se vyjádřil také k britskému přístupu k Izraeli, Gaze a Západnímu břehu. Připustil, že předchozí vláda vedená Keirem Starmerem reagovala na utrpení palestinského obyvatelstva příliš pomalu, a uvedl, že se hromadí důkazy o válečných zločinech v Gaze. Británie podle něj při vývozu zbraní nově sleduje, zda mohou být použity k páchání válečných zločinů v Gaze nebo zda významně přispívají k okupaci Západního břehu.

Miliband zároveň hájil dosavadní postup ministerstva zahraničí při právním posuzování těchto případů jako důkladný. Za zásadní změnu označil postoj k okupaci, kterou britská strana nyní pokládá za nelegální v návaznosti na stanovisko Mezinárodního soudního dvora.

V širší bezpečnostní debatě odmítl, že by britská podpora Saúdské Arábii proti Húsiům znamenala přímé zatažení země do konfliktu. Londýn podle něj vyhověl žádosti o pomoc s doplňováním paliva za letu, současně však trvá na tom, že v Jemenu nelze dosáhnout trvalého výsledku vojenskými prostředky. Británie také podle Milibanda nepovolila využití svých základen pro útočné operace Spojených států proti Íránu, později však umožnila jejich použití k omezení hrozeb vůči spojencům.