Mládežnické protesty se šíří napříč kontinenty a stále častěji mají výrazné ekonomické pozadí. Mladí lidé reagují na nedostupné bydlení, zdražování vzdělávání, rozpočtové škrty i nejistotu na pracovním trhu, kde část vstupních pozic ubývá také v souvislosti s rozvojem umělé inteligence. Bývalý britský premiér Gordon Brown upozorňuje, že frustrace generace, která nevěří ve lepší životní podmínky než měli její rodiče, se proměňuje v širší společenský tlak.

Neviditelnější politický dopad má podle popisovaného vývoje Srbsko. Studentská kandidátka tam uspěla v celostátních parlamentních volbách, porazila dlouholetou vládu kritizovanou kvůli korupci a jejím údajným vazbám na organizovaný zločin a má se podílet na sestavení nové vlády. Hnutí označované jako Studentský seznam tím překročilo hranici běžných protestů a získalo přímý vliv na řízení země.

Jeho organizace stojí na veřejných shromážděních, střídání delegátů a pracovních skupinách. Na výběru kandidátů se podílelo 85 studentských shromáždění, přičemž hnutí vybíralo osobnosti i mimo své vlastní řady. Do kandidatury se tak nedostal ani rektor Bělehradské univerzity Vladan Djokić, ačkoli patřil mezi dlouhodobé podporovatele protestního proudu a část veřejnosti s ním počítala pro významnou vládní roli.

Vedle organizačního modelu zaujalo i financování kampaně. Prostřednictvím crowdfundingu měla iniciativa získat téměř 2 miliony eur od více než 26 000 jednotlivých dárců. Tento způsob financování omezuje závislost na velkých sponzorech a současně ukazuje schopnost hnutí mobilizovat drobné příspěvky ve velkém měřítku.

Od školného po náklady na bydlení

Srbský případ zapadá do širší vlny mobilizace. Protesty mladých se objevily už v Keni v roce 2024 a v roce 2025 také v Nepálu, Indonésii, na Filipínách, Madagaskaru, v Maroku a Peru. V Evropě se během září a října demonstrovalo v Belgii, Rakousku, Řecku a Itálii kvůli financování vzdělávání. V Německu se mezi tématy objevila hrozba povinné vojenské služby, zatímco ve Španělsku a Portugalsku hrála zásadní roli nedostupnost bydlení.

Mimo Evropu se demonstrace v Indonésii zaměřily na znečištění, v Argentině na úsporná opatření a v Chile či Kolumbii na omezení veřejného financování. Další akce mají následovat: na 11. listopadu je plánována velká studentská demonstrace v Austrálii a na 20. listopadu chtějí studentské svazy ve Spojeném království a Itálii koordinovat protesty proti rostoucím nákladům na vzdělání.

Společným prvkem je rychlé šíření informací i pocitu generační sounáležitosti prostřednictvím sociálních sítí. Jednotlivé země mají odlišné bezprostřední problémy, ale ekonomická nejistota dává protestům podobný základ: mladí lidé čelí vysokým životním nákladům, slabší vyjednávací pozici na trhu práce a obavě, že investice do vzdělání už nepřináší srovnatelnou návratnost jako dříve.

Veřejné rozpočty narážejí na dluhy a stárnutí populace

Zejména zaměstnanost absolventů se může stát jedním z hlavních zdrojů napětí. U jedné velké personální agentury ve Spojeném království klesl počet nabízených míst pro absolventy zhruba ze 180 000 před čtyřmi lety na současných 50 000. Mezi možné příčiny patří nástup umělé inteligence. Zaměstnanost lidí ve věku 18 až 24 let v technologických oborech se mezi prosincem 2019 a prosincem 2025 snížila o 30 procent, přestože celé odvětví ve stejném období vzrostlo o 33 procent.

Britská vláda tak čelí úkolu hledat práci pro téměř milion nezaměstnaných lidí mladších 25 let. Brown prosazuje větší důraz na přípravné programy před učňovským vzděláváním, obnovení podpory vzdělávání i zásadní úpravu systému sociálních dávek, který podle něj mladé lidi spíše odrazuje.

Možnosti vlád jsou však omezené. Rostoucí veřejné dluhy, vyšší výdaje na obranu a energetické dotace vytvářejí tlak na rozpočty, z nichž se financují školy, univerzity i podpora bydlení. V zemích OECD směřuje přibližně polovina výdajů na zdravotnictví a sociální zabezpečení k lidem starším 65 let, kteří představují 18,5 procenta populace. Důchody tvoří 38 procent veškerých sociálních výdajů.

Stárnutí obyvatelstva samo o sobě vysvětluje značnou část těchto nákladů, zároveň ale zesiluje generační spor o rozdělení veřejných peněz. Pokud mladým zůstává menší podíl příjmů než předchozím generacím a ceny bydlení či vzdělání rostou rychleji než jejich výdělky, narůstá i rozdíl v majetku. Právě tento rozpor se z jednotlivých demonstrací postupně mění v tlak na hospodářskou a sociální politiku demokratických států.