Německý plán na zmírnění cen pohonných hmot podle analytiků zesiluje tlak i na českou vládu, aby se drahými palivy začala vážně zabývat. Zároveň ale upozorňují, že samotné převzetí německého modelu by aktuální růst cen nevyřešilo. Za nejrozumnější považují spíš opatrné a cílené kroky, zatímco plošné zastropování cen by mohlo přinést další problémy pro trh i veřejné finance.

Německá vládní koalice se podle agentury DPA v pátek v zásadě dohodla na balíčku opatření, který má ulevit řidičům i firmám zasaženým drahými pohonnými hmotami. Součástí má být snížení daní z benzinu a nafty o 17 centů, tedy přibližně o čtyři koruny na litr, a také zavedení cenových stropů. Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček serveru Novinky.cz řekl, že česká vláda bude o vysokých cenách paliv jednat v příštím týdnu.

Podle analytika Purple Trading Petra Lajska je německý krok především signálem, že drahá paliva už nejsou jen problémem domácností a dopravců, ale i širší ekonomiky a politické stability. V Německu se cena litru benzinu i nafty pohybuje kolem 60 korun, takže snížení daně může být pro tamní řidiče citelnou úlevou. Ani tak se ale podle něj neřeší samotná podstata současného zdražování.

Ta podle analytiků leží hlavně v kombinaci drahé ropy, nedostatku rafinovaných produktů a rostoucích komplikací v jejich přepravě. Právě proto by se česká vláda měla podle Lajska vyhnout plošným zásahům, které sice mohou krátkodobě působit politicky atraktivně, ale ekonomickou situaci neuklidní. Pokud by stát k regulaci přistoupil, větší smysl by podle něj mělo dočasné snížení spotřební daně u nafty, která je klíčová pro dopravu a logistiku.

Důležitou podmínkou by ovšem byla kontrola marží, aby se daňová úleva skutečně promítla do cen na čerpacích stanicích a nezůstala jen v obchodním řetězci. Naopak cenové stropy, které vláda využila už na jaře, považuje za rizikové. Podle Lajska by mohly vést i k tomu, že čerpací stanice budou rychleji přeceňovat podle burzovních cen, a výsledkem by paradoxně mohly být ještě vyšší částky pro odběratele.

Analytik XTB Jiří Tyleček připomíná, že německý postup ještě automaticky neznamená, že stejnou cestou musí jít i Česko. Rozhodování státu se podle něj pohybuje mezi dvěma tlaky: na jedné straně stojí výpadek daňových příjmů, na druhé škody, které drahé palivo působí v ekonomice. To se týká zejména dopravních firem, logistiky, zemědělců i domácností, pro něž pohonné hmoty zvyšují celkové životní náklady.

Pokud by podobná opatření začaly zavádět i další sousední země, tlak na českou vládu by sílil také kvůli konkurenceschopnosti dopravců a přeshraničnímu tankování. Právě to je pro firmy důležité nejen z hlediska přímých nákladů, ale i kvůli plánování cash flow a cenotvorbě služeb. Vyšší a nestabilní ceny pohonných hmot se totiž postupně promítají do přepravy zboží a následně i do širších cen v ekonomice.

Tyleček zároveň upozorňuje, že každá varianta pomoci má jiné rozpočtové dopady i vedlejší efekty. Dočasné snížení spotřební daně by podle něj fungovalo rychle a plošně, zároveň by ale znamenalo přímý zásah do příjmů státního rozpočtu. Navíc není jisté, že by se celá úleva bez prodlení promítla do koncových cen pro motoristy a podniky. Druhou možností je cílenější podpora nejvíce zasažených skupin, například dopravců, zemědělců nebo nízkopříjmových domácností.

Hlavní ekonom Argos Capital Kryštof Míšek soudí, že česká ekonomika se může s vysokými cenami paliv potýkat déle, než bylo obvyklé při dřívějších geopolitických otřesech. I proto by podle něj český trh zatím neměl čelit dalším netržním zásahům. Cenové stropy podle něj tlumí důležitý signál o nedostatku suroviny, oslabují motivaci k úsporám a mohou zhoršit postavení českého trhu vůči zemím, kde dodavatelé získají vyšší cenu.

V krajním případě by se tak problém nemusel projevit jen v ceně, ale také v dostupnosti paliv. Pro podniky závislé na dopravě by takový vývoj znamenal ještě větší riziko než samotné zdražení. Z komentářů analytiků proto vyplývá, že pro Česko je v tuto chvíli klíčové sledovat vývoj marží, hospodářskou soutěž a zvažovat jen takové zásahy, které omezí škody v ekonomice, aniž by dále deformovaly trh nebo prohlubovaly rozpočtové ztráty.