Nigérie zostřila kritiku Jihoafrické republiky kvůli útokům a nepřátelství vůči africkým migrantům, včetně Nigerijců. Vedle politické roviny zdůraznila také ekonomické následky: podle Abuja takové prostředí poškozuje mezinárodní pověst země, snižuje důvěru investorů, komplikuje podnikání a oslabuje regionální hospodářskou spolupráci.

Stanovisko zaznělo v úvodním vystoupení náměstka ministra zahraničí Olusola Enikanolaiyeho na kulatém stole Nigerijského institutu mezinárodních vztahů věnovaném xenofobii v Jižní Africe. Nigérie vyzvala Pretorii, aby vymáhání imigračních pravidel zůstalo v rukou státu a nebylo přenecháváno davům. Podle nigerijské strany nelze nelegální migraci řešit násilím vůči lidem podle jejich původu, národnosti nebo barvy pleti.

Enikanolaiye uvedl, že dění v JAR nelze podle pohledu Nigérie zjednodušovat jen na obecnou xenofobii. Abuja mluví spíše o afrofobii, tedy o cílení především na Afričany, mimo jiné Nigerijce a Ghaňany. Současně varovala, že pokud veřejní činitelé označují celé skupiny lidí za zločince, parazity nebo hrozbu pro přežití státu, vytvářejí tím prostředí, ve kterém se násilí může stát společensky přijatelným.

Pro Nigérii nejde jen o spor dvou států, ale i o téma s přímým dopadem na obchodní a investiční vztahy v regionu. Federální vláda připomněla, že podobné nálady ohrožují africké firmy i občany, komplikují diplomacii a podkopávají regionální integraci. Právě z pohledu byznysu je podle Abuja důležité, že nejistota a opakované incidenty mohou zvyšovat reputační riziko země a odrazovat kapitál, který citlivě reaguje na bezpečnostní a institucionální stabilitu.

Napětí dopadá i na obchodní vztahy

Nigerijská strana zároveň připomněla historický rozměr vztahů s Jihoafrickou republikou. Uvedla, že Nigérie podporovala boj proti apartheidu politicky i diplomaticky a v minulosti nesla i ekonomické a politické náklady spojené s migračními pohyby. Omezovat dnešní vztahy pouze na obchodní statistiky nebo diplomatická komuniké je podle Abuja nedostatečné, protože mezi oběma zeměmi existuje širší historická a společenská vazba.

Součástí nigerijské argumentace je také ekonomický spor o příčiny sociálního napětí. Enikanolaiye odmítl tvrzení, že migranti nesou hlavní odpovědnost za nezaměstnanost, kriminalitu nebo tlak na veřejné služby. Podle něj tato obvinění často nejsou podložena důkazy a odvádějí pozornost od strukturálních problémů, jako jsou korupce či institucionální slabiny, které migranti sami nevytvořili.

Nigérie proto zdůraznila rozdíl mezi ochranou národních zájmů a politikou záměrného vylučování. Právě přechod od standardní imigrační politiky k nepřátelskému prostředí vůči cizincům podle ní představuje riziko nejen pro společenskou soudržnost, ale i pro ekonomickou výkonnost země. V otevřenější ekonomice totiž mohou podobné signály rychle dopadat na zahraniční investory, přeshraniční obchod i rozhodování firem o působení na trhu.

Jihoafrický generální konzul v Lagosu Bobby Moroe označení xenofobie odmítl. Na akci uvedl, že izolované případy kriminality podle něj nemohou samy o sobě rozhodnout o tom, zda jsou Jihoafričané xenofobní. Připomněl také, že země hostí 3,9 milionu migrantů, což podle něj odpovídá asi 6,3 procenta z celkové populace 65 milionů obyvatel. Z toho přibližně 2,4 milionu tvoří registrovaní cizinci, zatímco zbytek nikoli; i ti jsou však podle něj v zemi chráněni ústavou bez ohledu na svůj status.

Nigérie navrhla, aby obě země co nejrychleji aktivovaly společné mechanismy včetně svolání binacionální komise. Vedle diplomatického významu by takový krok mohl mít i praktický hospodářský efekt: zmírnění napětí mezi dvěma významnými africkými ekonomikami by pomohlo stabilitě podnikatelského prostředí a omezilo další škody na důvěře, kterou podobné konflikty na trhu vyvolávají.