Londýnský soud odmítl pojistné plnění ve výši 579 milionů eur. Německá obžaloba tvrdí, že útok připravovali ukrajinští vojáci na pokyn státních orgánů.
Londýnský obchodní soud zamítl žalobu provozovatele plynovodu Nord Stream 1, který po západních pojišťovnách požadoval přibližně 579 milionů eur, tedy zhruba 14 miliard korun. Soudkyně Dame Clare Moulderová dospěla k závěru, že zničení potrubí bylo přímo nebo nepřímo důsledkem války mezi Ruskem a Ukrajinou. Na škodu se proto vztahuje válečná výluka obsažená v pojistných smlouvách.
Rozsudek ze 6. července 2026 je tvrdou finanční ranou nejen pro ruský Gazprom, ale také pro evropské akcionáře Nord Stream AG. Zatímco společnost Gazprom international projects North 1 drží 51 procent, německé společnosti Wintershall Dea a PEG Infrastruktur, spojená s E.ON, vlastní po 15,5 procenta. Nizozemská Gasunie a francouzská ENGIE mají po devíti procentech. Německé společnosti tak společně drží 31 procent konsorcia.
Čistě poměrově by jejich podíl na nevyplacené částce představoval přibližně 180 milionů eur. Skutečný účetní dopad však může být odlišný podle struktury pojistné události, interních smluv a způsobu, jakým jednotliví akcionáři své investice zaúčtovali.
Soud pachatele určit nemusel
Nejkontroverznější část rozsudku spočívá v tom, že londýnský soud nemusel rozhodnout, kdo výbušniny na potrubí skutečně umístil. Pro účely pojistného sporu postačovalo zjištění, že každý ze čtyř zvažovaných scénářů byl významně spojen s válkou.
Experti a účastníci řízení pracovali se čtyřmi možnostmi: útokem ukrajinského státu, ukrajinských aktérů jednajících mimo formální státní struktury, Spojených států nebo Ruska. Soud výslovně uvedl, že důkazy o skutečné identitě pachatele jsou neúplné, avšak pro posouzení válečné výluky nejsou rozhodující.
Moulderová uzavřela, že kdyby sabotáž provedl kterýkoliv z těchto aktérů, válka by byla významnou příčinou jeho jednání. Rozhodnutí je tedy vítězstvím pojišťoven, nikoliv definitivním soudním verdiktem o vině konkrétního státu.
Právě zde vzniká zásadní paradox. Majitelé zničené infrastruktury nedostanou pojistné plnění, protože šlo o čin související s válkou. Současně ale londýnský soud nemusel určit, kdo škodu způsobil a kdo by ji měl politicky či právně nahradit.
Německá obžaloba ukazuje na ukrajinské státní orgány
Mnohem konkrétnější je aktuální postup německé justice. Německé Spolkové státní zastupitelství podalo 30. června 2026 obžalobu proti ukrajinskému občanovi Serhiiovi K., který je v některých médiích uváděn jako Serhii Kuznietsov.
Podle německé obžaloby působil Serhii K. v roce 2022 jako důstojník ukrajinské armády. Spolu s dalšími vojáky měl po zahájení ruské invaze připravit plán na zničení plynovodů Nord Stream 1 a Nord Stream 2. Zcela zásadní je tvrzení německého státního zastupitelství, podle něhož skupina jednala na pokyn ukrajinských státních orgánů.
Cílem operace mělo být trvalé přerušení dodávek ruského plynu a omezení příjmů, které mohla Moskva využívat k financování války. Serhii K. je obžalován mimo jiné ze spolupachatelství na válečném zločinu spočívajícím v útoku na civilní objekty, z vyvolání výbuchu, ničení staveb a narušení veřejných služeb. Vinu odmítá a jeho obhájci očekávají zproštění obžaloby.
Je proto nutné přesně rozlišovat mezi obžalobou a pravomocným rozsudkem. Němečtí žalobci předložili konkrétní verzi skutku, ale o vině teprve rozhodne soud.
Jachta Andromeda a sedmičlenná skupina
Podle vyšetřovatelů měla sabotážní skupina použít pronajatou plachetnici Andromeda, která vyplula z německého Rostocku. Jachta byla údajně pronajata přes prostředníky za použití padělaných dokladů. Potápěči následně umístili nálože na potrubí v hloubce přibližně 70 až 80 metrů poblíž dánského ostrova Bornholm.
Mediální vyšetřování německých redakcí hovoří o sedmičlenné skupině tvořené čtyřmi specializovanými potápěči, odborníkem na výbušniny, kapitánem a velitelem či koordinátorem operace. Serhii K. měl podle obžaloby patřit k vedoucím členům týmu a velet operaci na palubě Andromedy.
Vyšetřovací verzi podporují také stopy výbušnin nalezené na jachtě a záznamy o jejím pronájmu. Londýnský soud navíc pracoval se závěrem odborníků, že při útoku byly použity směrové nálože založené na výbušnině RDX. Tři ze čtyř potrubních větví byly po explozích nefunkční.
Druhý podezřelý zadržen v Polsku
Dalším veřejně známým podezřelým je vycvičený ukrajinský potápěč Vladimir neboli Volodymyr Z. Německo na něj vydalo evropský zatýkací rozkaz a polská policie jej v září 2025 zadržela poblíž Varšavy. Němečtí žalobci jej podezírají, že se osobně účastnil ponorů nutných k umístění výbušnin.
Polský soud však jeho vydání do Německa odmítl a muže propustil. Polský premiér Donald Tusk rozhodnutí veřejně přivítal. Tento postup vyvolal vážné otázky, zda politická solidarita s Ukrajinou nezačíná v některých evropských zemích převažovat nad povinností vyšetřit útok proti kritické energetické infrastruktuře.
Podpora země napadené Ruskem nemůže znamenat automatickou beztrestnost pro každé jednání ukrajinských občanů nebo státních struktur. Pokud byly evropské plynovody skutečně zničeny na příkaz orgánů spojeneckého státu, musí následovat úplné vyšetření, soudní odpovědnost a jednání o náhradě škody.
Německý nejvyšší soud: ani údajný státní rozkaz nedává imunitu
Německý Spolkový soudní dvůr už v prosinci 2025 odmítl stížnost Serhiiho K. proti vazbě. Soud konstatoval, že Německo má pravomoc čin stíhat, protože následky zničení potrubí dopadly také na německé území, kde plynovody končily.
Soud současně uvedl, že obviněný se s vysokou pravděpodobností nemůže dovolávat takzvaného kombatantského privilegia. Tajná operace proti civilnímu objektu ani případné jednání na pokyn zahraničního státu podle soudu automaticky nevytváří beztrestnost.
To je mimořádně důležitý právní závěr. Argument, že zničení evropské infrastruktury bylo „součástí války“, nemůže zároveň sloužit jako univerzální omluva pro pachatele a jako důvod, proč pojišťovny nemusí škodu uhradit.
Co skutečně řekl londýnský soud o Ukrajině
Londýnský rozsudek připomněl novinové informace, podle nichž mohla být operace schválena nebo kontrolována tehdejším vrchním velením ukrajinské armády. Soudkyně však zdůraznila, že příslušné novinářské materiály představují nepřímé informace a že německé soudy dosud neučinily konečná skutková zjištění.
Současně dospěla k názoru, že kdyby útok provedli ukrajinští aktéři formálně stojící mimo stát, dostupné podklady by nasvědčovaly tomu, že operace pravděpodobně měla alespoň souhlas nebo vědomí někoho v ukrajinském vojenském řetězci velení. Ani toto však není pravomocným určením pachatele.
Ukrajinské vedení státní účast dlouhodobě odmítá. Spojené státy odmítly ruské tvrzení, že za explozemi stojí Washington. Odpovědnost popírá také Moskva. Londýnský soud proto žádné z těchto popření nebo obvinění nepovýšil na definitivní pravdu.
Útok s terorizačním dopadem, právně však zatím nikoliv obžaloba z terorismu
Zničení tří větví strategických plynovodů výbušninami nepochybně představovalo mimořádně závažný útok na civilní evropskou energetickou infrastrukturu. Nelze však zatím bez dalšího psát, že byl pachatel pravomocně odsouzen za teroristický čin.
Německá obžaloba používá kvalifikace válečného zločinu, vyvolání výbuchu, zničení staveb a narušení veřejných služeb. Pojem terorismus v aktuálně oznámené obžalobě použit nebyl. Politicky lze hovořit o činu s terorizačním a destabilizačním účinkem, právně je však nutné respektovat přesnou kvalifikaci i presumpci neviny.
Evropa nemůže mlčet jen proto, že stopa vede k jejímu spojenci
Evropské vlády mají právo podporovat Ukrajinu proti ruské agresi. Nemají však právo ignorovat podezření, že příslušníci ukrajinských ozbrojených sil mohli na pokyn státních orgánů zničit strategickou infrastrukturu směřující do Německa.
Takový čin by nebyl pouze útokem proti Rusku. Šlo by také o zásah proti majetku německých, nizozemských a francouzských společností, proti energetické suverenitě evropských států a proti právu evropských zemí rozhodovat o vlastní infrastruktuře.
Rozsudek z Londýna ukazuje, že finanční náklady nakonec nemusejí nést pachatelé ani pojišťovny, ale akcionáři, věřitelé a nepřímo evropská ekonomika. Německo proto musí zveřejnit maximum informací, které neohrozí trestní řízení, důsledně stíhat všechny podezřelé a objasnit, kdo operaci objednal, financoval a politicky kryl.
Platí jednoduché pravidlo: útok na civilní infrastrukturu nesmí být přijatelný podle toho, zda jej provedl nepřítel, spojenec nebo stát, kterému Evropa posílá vojenskou a finanční pomoc. Právní stát buď platí pro všechny, nebo přestává být právním státem.
Poznámka: Serhii K., Vladimir/Volodymyr Z. a další uváděné osoby jsou považovány za nevinné, dokud jejich vina nebude pravomocně prokázána. Londýnský rozsudek rozhodoval o pojistném krytí, nikoliv o trestní vině konkrétního pachatele.
Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.
