Skandál v Braníku: běžný občan by letěl z nájmu, Jaromír Soukup dál užívá městský areál

Když běžný občan dluží na nájemném, systém se s ním většinou nepáře. Přijde výzva, výpověď, žaloba, exekuce, narůstající náklady a velmi často cesta do dluhové spirály. Rodina může přijít o bydlení kvůli částkám, které jsou v porovnání s městskými a podnikatelskými kauzami naprosto zanedbatelné.

V kauze kolem Jaromíra Soukupa se ale podle zveřejněných informací odehrává něco, co působí jako úplně jiný metr. Bývalý mediální magnát má dál využívat areál v pražském Braníku, který už patří hlavnímu městu Praze, a to i přesto, že podle Seznam Zpráv městu stále dluží více než milion korun na nájemném. Současně má každý měsíc přibývat dalších zhruba 150 tisíc korun za faktické užívání prostor.

Branický areál původně patřil Jaromíru Soukupovi. O nemovitosti přišel kvůli dluhům a hlavní město Praha je získalo v exekuční dražbě za 649 milionů korun. Dražba je sama o sobě předmětem otázek, protože podle médií byla cena výrazně vyšší než znalecké ocenění a okolnosti prověřuje policie. Novinky uvedly, že město se následně snažilo zneplatnit svůj příhoz, protože existovalo podezření na možné umělé navýšení ceny kvůli úniku informací o maximálním možném příhozu Prahy.

Tady začíná zásadní otázka: jak je možné, že Praha zaplatila stovky milionů korun za areál, který měl sloužit veřejnému zájmu, ale bývalý vlastník jej má dál využívat, a to ještě za situace, kdy městu podle dostupných informací neuhradil všechny závazky?

Radní Adam Zábranský uvedl, že nejde o „dobré slovo“, ale o faktické užívání prostor, které označil za přechodný stav. Zároveň podle zveřejněných informací odmítá předložit nájemní smlouvu ve chvíli, kdy Soukup stále dluží. Podmínkou nové smlouvy má být vyrovnání dluhu.

Jenže právě v tom je jádro skandálu. Běžný nájemník by při obdobném problému pravděpodobně dávno čelil tvrdému postupu. U Soukupa se ale hovoří o přechodném stavu, faktickém užívání a o tom, že pokud bude dál splácet, může být pro město výhodné ho v areálu ponechat.

To je politicky i morálně neobhajitelné. Veřejný majetek nemůže fungovat v režimu „počkáme, ono se to nějak doplatí“, zatímco běžní lidé jsou za nižší dluhy okamžitě vystavováni sankcím.

Celá věc kolem Jaromíra Soukupa nevypadá jen jako technický problém správy majetku. V kombinaci s podezřelou dražbou, policejním prověřováním, milionovými dluhy, faktickým užíváním prostor a chystanou nájemní smlouvou působí celá kauza jako ukázka systému, ve kterém se s vlivnými lidmi zachází jinak než s obyčejnými občany.

Nejde o to předjímat trestní odpovědnost konkrétních osob. Tu mohou posoudit pouze orgány činné v trestním řízení. Jde ale o legitimní veřejnou otázku: proč Praha nedokáže tvrdě a okamžitě chránit svůj majetek, když jde o známého podnikatele, zatímco vůči běžným dlužníkům bývá systém nekompromisní?

Pokud někdo užívá městský majetek bez řádně uzavřené smlouvy a současně dluží městu peníze, má město jednat rychle, transparentně a tvrdě. Ne vytvářet dojem, že existuje zvláštní režim pro vybrané osoby.

Kdo za to nese politickou a správní odpovědnost?

Za politickou rovinu kauzy nese odpovědnost především vedení hlavního města Prahy a radní, pod jehož gesci majetková agenda spadá.

Adam Zábranský – Česká pirátská strana
Radní hlavního města Prahy pro majetek, transparentnost a legislativu. Právě pod jeho gesci podle dostupných informací spadá agenda kolem branického areálu. Pirátská strana jej uvádí jako radního pro majetek, transparentnost a legislativu a jako svého člena.

Bohuslav Svoboda – ODS / koalice SPOLU
Primátor hlavního města Prahy. Primátor zastupuje hlavní město navenek a je politicky odpovědný zastupitelstvu. Praha jej oficiálně uvádí jako primátora, ODS jej uvádí jako svého politika.

Rada hlavního města Prahy – koalice SPOLU, Piráti a STAN
Rada hlavního města Prahy má 11 členů, její jednání jsou neveřejná a je odpovědná zastupitelstvu. Současnou pražskou koalici tvoří SPOLU, Piráti a STAN; při vzniku měla v 65členném zastupitelstvu většinu 36 hlasů.

Trade Centre Praha a.s. – městská firma spravující majetek
Společnost Trade Centre Praha zajišťuje správu a obchodní využití vybraných nemovitostí ve vlastnictví hlavního města Prahy. Předsedou představenstva je podle veřejných údajů Ing. Josef Bláha, který je tak důležitou správní osobou ve vztahu k faktickému provozu a správě městského majetku.

Areál v Braníku neužíval pouze Jaromír Soukup a jeho firmy. Podle zveřejněných informací tam působily také společnosti podnikatele Jana Čermáka, někdejšího Soukupova obchodního partnera. Ředitel městské firmy TCP Josef Bláha uvedl, že Čermákovy společnosti se již z areálu odstěhovaly a město se s nimi víceméně vyrovnalo.

Tím ostřeji vyvstává otázka, proč u Soukupa trvá stav, kdy areál dál fakticky využívá a Praha současně eviduje neuhrazené částky.

Praha má povinnost chránit veřejný majetek. Nejde o soukromý obchod dvou podnikatelů. Jde o nemovitosti pořízené z veřejných peněz za stovky milionů korun. Pokud se v takovém případě nechá bývalý vlastník v prostorách dál působit, musí být vše právně čisté, okamžitě smluvně ošetřené a finančně vyrovnané.

Jinak vzniká nebezpečný precedens: běžný občan za dluh na nájmu skončí s výpovědí a exekucí, zatímco známý podnikatel může pokračovat v užívání městského areálu a jednat o nové smlouvě.

To není transparentní správa majetku. To je politický problém, který volá po veřejné kontrole.

Praha by měla veřejnosti jasně sdělit, proč nebylo užívání areálu okamžitě smluvně a finančně vyřešeno, proč nebyl dlužník razantněji donucen k úhradě, kdo konkrétně schvaloval pokračování faktického užívání prostor a zda má město zajištěno, že dluh nebude dále narůstat.

Stejně tak by měla být zveřejněna jasná odpovědnost osob, které o tomto režimu věděly, jednaly o něm nebo ho umožnily.

Branická kauza není jen příběhem Jaromíra Soukupa. Je to test, zda hlavní město Praha měří všem stejně. A zatím to vypadá, že běžný občan by byl z bytu dávno venku, zatímco vlivný podnikatel dostává čas, prostor a šanci na další smlouvu.

To je skandál.